Jak lze vidět

Film mapuje historii civilní a vojenské výroby. Tank je logickým důsledkem rozvoje zemědělského strojírenství, zatímco základní mechanismus kulometu pracuje na bázi spalovacího motoru. Farocki představuje historii technologie jako úspěch dosažený automatizací výroby, ve které jsou lidské ruce nahrazeny počítačovými výpočty. Odrazovým můstkem dvou intelektuálních motivů filmu "Jak lze vidět" jsou dva obrázky z knížky: na jednom z nich je pluh, na druhém dělo. Ženský hlas, který nás celým filmem provází, říká, že "tento pluh je jako dělo. Nebo dělo, které vypadá jako pluh." V podobnosti tvaru stroje a zbraně se kříží dvě kulturní praktiky. Jednou je produktivní zemědělská činnost, druhou jsou destruktivní válečné kampaně. "Jediným účelem radlice je poskytnout dělu pevný základ. Válka je ospravedlňována úsilím vynaloženým na dělání chleba." V tomto filmu nám Harun Farocki dává početné příklady kombinací předmětů, které se zdají podobné, ale které jsou ve skutečnosti diametrálně odlišné. Jejich srovnání je provokativní a zároveň je zdrojem dalekosáhlých důsledků pro společnost. Farocki zkoumá obecné problémy v historii technologie a kultury. On sám problematiku popisuje takto: "Týká se to křižovatek a utváření městských panoramat, kulometů se startovací klikou a kulometů se zpětným rázem, plánování dálnic v nacistickém Německu a v Západním Německu, budování cest a pitvání zvířat, obrazů krvavých jatek a zrodu sčítacího stroje v textilkách. Film poskytuje hojnost materiálu, zároveň je ale možné identifikovat dvě historická "vlákna", ke kterým film opakovaně odkazuje. Jedním z nich je vynález kulometu. Tato automatická zbraň byla od svého zrodu v pozdním 19. století neustále zdokonalována. Poprvé byla použita v americké občanské válce, poté v různých koloniálních bojích a nakonec v první světové válce. Druhou vývojovou linií je historie vzniku počítače, jehož základ, tedy dvojková soustava, sahá až k Jackquardu Loomovi a jeho vynálezu systému děrných štítků. Oba tyto vývoje reprezentují "úspěšné modely": jsou to technické vynálezy, které do moderních nástrojů včleňují princip výkonnosti. Přežily a rozšířily svůj dosah, protože proces automatizace se postupně šířil a stroje začaly stále častěji nahrazovat proces ruční výroby. Ve filmu "Jak lze vidět" se Farocki vydává po stopách ruční výroby a hledá okamžiky, ve kterých se vývoj mohl stočit jiným směrem. Činí to ovšem bez nostalgie, což může být i vysvětlením úspornosti a prostoty tohoto filmu. Je to ručně vyrobený produkt intelektuální práce. Dlouhé úseky filmu jsou tvořeny nafilmovanými kresbami nebo fotografiemi. Režisér jen málokdy kombinuje tyto převážně historické nehybné obrazy s pohyblivými. Mladý chromý muž pracuje na tkalcovském stavu, britský inženýr podává zprávu o systému lokálek, které vyvinuli zaměstnanci jedné velké společnosti za účelem odvrácení nezaměstnanosti. "Farocki opouští industriální filmařství a vrací se zpět k intelektuálním, ručně utvářeným kořenům filmařství. Natočil jednoduchý snímek: jeho jednoduchost je ovšem jaksi rušivá, protože se v něm každý okamžik stává okamžikem pravdy." Toto hodnocení "Jak lze vidět" napsal dokumentarista Hartmut Bitomsky, který režíroval film "Reichsautobahn" ("Říšská dálnice") o nacistické konstrukci slavných německých dálnic. Farocki natáčel svůj film přibližně ve stejném čase jako Bitomsky. Farocki odkazuje na plánované trasy dálnic a různé konstrukce mostů. Tímto způsobem jsou tyto dva filmy v určitých ohledech spřízněné. Bitomsky říká, „tkalcovský stav a počítač jsou odděleny stovkami let, ale mezi desítkovou soustavou a digitální kalkulačkou není nic víc než dávka představivosti. Právě tato myšlenka je podstatou filmu: vzdálenosti a souvislosti. Zároveň je to způsob, jakým je film vytvořen. Pohled na jeden obraz vede k myšlence a ta vede k jinému obrazu. A tímto způsobem se film odvíjí: proud volných asociací odkrývá nové spojitosti“. Takto se princip volných asociací, jenž strukturoval dva z dřívějších Farockého filmů "Between Two Wars" ("Mezi dvěma válkami") a "Something Appears" ("Něco se objevuje"), stává protagonistou. V tomto ohledu je "Jak lze vidět" dokladem o osvobození myšlenky v obrazech a s obrazy. Zdroj: Kino Světozor