Záhada modrého pokoje

"Záhada modrého pokoje". Pro natáčení českého detektivního filmu bylo rozhodnuto, aspoň tak se tehdy vyjádřil Karel Hašler, představitel jedné z hlavních rolí a režisér dialogů, z toho důvodu, že nemáme dosud v českém repertoáru detektivní film umělecky cenný a morálně nezávadný. Jednak proto, že máme celou řadu dobrých herců pro detektivní obor, kteří nám v salonních filmech často chybějí. Tak to byla slova Karla Hašlera. Detektivní film "Záhada modrého pokoje" vystříhal se díky dobrému scénáři a Cikánově vtipné režii všech banalit, k nimž v té době každý detektivní film samovolně sklouznul, přesto však si zachoval svou napínavost, záhadnost i tempo. Pro detektivní film byl přímo předurčen svými ostře řezanými rysy i úsečnou hrou i řečí náš charakterní herec Bedřich Vrbský. Pro roli intrikána nemohl být zvolen lepší typ, než byl Jan Sviták. František Kovářík svým nořením se do sebe a jakousi náměsíčností v pohybech i mluvě vytvořil znamenitou figuru. Nesmíme ovšem zapomenout na František Smolík, který měl v tomto filmu sice malou úlohu, ale dal jí plně vyniknout, a pak na Jan W. Speerger, který se velmi dobře vyrovnal s přechodem z němého filmu do zvukového. Z mladé gardy drželi se tenkrát statečně naši staří známí studenti z filmu Před maturitou - Miroslav Svoboda a Antonín Novotný. Jiřina Šejbalová svou jasnou, skvěle artikulovanou mluvou a dívčím zjevem zastupovala s plným úspěchem šarm a půvab. Kameraman Jan Stallich ukázal v tomto novém prostředí svou vysokou úroveň a tak se dalo předpokládat, že "Záhada modrého pokoje" se zařadila mezi dobré české filmy a že by mohla pro své kvality konkurovat i cizím filmům, které tehdy pro svůj detektivní charakter byly houfně dováženy. Ve filmu "Záhada modrého pokoje" bylo použito záběrů zámečku, nesoucí dnes název "Nový Stránov".