Malé klidné městečko je jednoho dne narušeno ve svém pořádku. Začíná to u Milušky, která jde do školy a jako vždy chroupe sušenky. Drobečky jí padají z úst, ale rychle mizí ze země. Teprve po chvíli dívenka zjistí, že je kdosi pojídá. A pak už cítí pod svou rukou veliké zvíře – Leopolda. Leopold je neviditelný, lze ho pouze nahmatat. Miluška navazuje přátelství, sedne si na neviditelného kamaráda a vlastně pluje ve vzduchu. Občané městečka, kteří ji potkávají, takřka omdlévají nad tou podívanou. Dívenka je už u školy, děti jsou udivené nad Miluščiným plavným skokem ze vzduchu na zem. Začíná vyučování a neviditelný Leopold se vplíží do školní budovy. Má hlad a sní dětem všechny svačiny, uložené v šatně. O přestávce nastane zděšení; svačiny jsou pryč, učitelka nad krádeží láme rukama a Miluška se snaží situaci vysvětlit. Leopold kňučí. Dívenka i se svým přítelem jsou vykázání ze školy. Miluška se na Leopolda zlobí. Jsou kolem pekárny a Leopold se neudrží; v okamžiku je výloha, plná pečiva a dortů, prázdná. Marně volá pekař na pomoc policii v domnění, že je v obchodě zloděj. A když objeví Milušku, nařkne ji z krádeže. Ale přivolaný policista nemůže pochopit, jak by taková malá dívenka mohla sníst celou výlohu dobrot. Leopold má stále hlad a tak se vrhne na potravinářský krám. Potraviny poletují vzduchem a strnulí policisté jen hledí vzhůru. A to je už městečko vzhůru nohama, protože Leopold vnikl do banky a je stále neviditelný. Sirény ječí, policisté se sjíždějí, bankovky poletují ve vzduchu a stále není vidět zloděje. Lidé, ptáci, psíci, všichni sbírají bankovky, jenom smutný bankéř se snaží něco zachránit. V této situaci chytne jedna z obyvatel městečka neviditelného Leopolda náhodou za ocas. Křičí nadšením, že chytla zloděje. Policie utvoří kolem neviditelného Leopolda kruh. Miluška je z toho vystrašená. Dostane však spásný nápad a natře neviditelné zvíře několika barvami. Leopold se objeví v celé kráse. Šéf policie odsoudí Leopolda k pobytu v Zoo. A tak se Miluščin přítel dostane mezi ostatní zvířata a děti si s ním chodí hrát, jezdí na něm, skákají po jeho hřbetu a radují se. Jenom když prší, smyje se Leopoldovi barva, a tak Miluška musí ihned přijít na pomoc a znovu ho natřít. Jednou ho udělá puntíčkovaného, podruhé s kostičkou, pak zase pruhovaného, všechny vzorky vystřídá. Leopold má však nejraději puntíky. [Filmový přehled 16/1971]
Autor/Zdroj: -mu-/Filmový přehled
