Nathalie Nerval

Francouzská herečka Nathalie Nerval strávila svou kariéru především na divadelních jevištích, s filmem a televizí spolupracoval jen příležitostně, výrazně se ale prosadila také v dabingu. Pocházela z Paříže a herectví studovala na konzervatoři, školu absolvovala Shakespearovou hrou Antonius a Kleopatra. V roce 1947 začala hrát v divadle, její počátky jsou spojeny s pařížskou scénou Théâtre des Célestins, ale spolupracovala také se slavným režisérem Jeanem Vilarem a účinkovala v jeho inscenacích na festivalu v Avignonu (Cid, Richard II.). Počátkem padesátých let začala spolupracovat i s filmem, debutovala malou rolí v historickém dramatu CESTA DO DAMAŠKU (Le chemin de Damas, 1952), později se mihla v bezejmenné epizodě elegantní dámy ve filmu HRABĚ MONTE CHRISTO (Le comte de Monte Cristo, 1954). Větší příležitost pak dostala v komedii ZÁKON JE ZÁKON (La loi est la loi, 1958), kde byla dcerou slavného komika Fernandela, objevila se také v úspěšné komedii PĚŠKY, NA KONI A NA RAKETĚ (A pied, a cheval et en spoutnik, 1958). V této době byla již součástí divadelní společnosti Renaud-Barrault, s níž vystupovala převážně v divadle Théâtre Odéon, znovu účinkovala také na divadelních festivalech. Od šedesátých let rozšířila své aktivity také o televizi, kde ji zviditelnily především historické seriály jako RYTÍŘ DE MAISON ROUGE (Le chevalier de Maison Rouge, 1963) nebo BELPHEGOR (1965). Z jejích dalších rolí ve filmu připomeňme větší postavu paní Grunsteinové, kterou odehrála po boku Alaina Delona v kriminálce JEFF (1969). Manželku hlavního hrdiny (Yul Brunner) ztvárnila ve špionážním filmu HAD (Le serpent, 1973). Ukázkový verbální projev jí mezitím nabídl bohaté uplatnění také v dabingu; mluvila nejen ve francouzských animovaných filmech (TINTIN A JEZERO ŽRALOKŮ – Tintin et le lac aux requins, 1972), ze zahraničních hereček dabovala častěji například Sophii Loren nebo Ingrid Bergman. Po vystřídání několika dalších divadel zakotvila Nathalie Nerval na nejslavnější scéně v Comédie Française, kde strávila bezmála čtvrt století (1977-2001). Tady hrála ve francouzské klasice (Ruy Blas, Faidra, Scapinova šibalství), ale i v dílech cizích autorů (Šest postav hledá autora, Matka Kuráž a její děti). Před kamery ji znovu přivedl Robert Hossein, který ji obsadil do své adaptace slavného Hugova románu UBOŽÁCI (Les misérables, 1982) a později ještě do filmu ČERVENÝ KAVIÁR (Le caviar rouge, 1986). Poslední léta na jevišti zasvětila účinkování v ruské klasice (Zločin a trest, Strýček Váňa, Revizor). Před kamerou se objevila naposledy v malé roli staré ženy ve filmu BIRKENAU (La petite prairie aux bouleaux, 2003), práci v divadle završila pohostinským vystoupením v Molierově hře Monsieur de Pourceaugnac v Théâtre d’Union v Limoges. Za své zásluhy obdržela Řád umění a literatury udělovaný francouzským ministerstvem kultury. Nathalie Nerval zemřela v Paříži 7. května 2012 ve věku 86 let.