Štěpánka Ranošová

Představitelka většinou přísných vesnických žen - Štěpánka Ranošová (1926) se narodila v ostravské části Mariánské Hory a její umělecká dráha začala hned v prvních poválečných měsících právě v rodné Ostravě. Spolu s režisérem a dramatikem Oldřichem Daňkem (1927-2000) a výtvarníkem Otakarem Schindlerem (1923-1998) se stala se spoluzakládající i aktivní herečkou Divadla mladých (1945). Na pouhou jednu sezónu si v r. 1947 "odskočila" do Beskydského divadla v Novém Jičíně, poté se však vrátila do Ostravy a tomuto stánku umění, dnes Divadlu Petra Bezruče, zůstala věrná po zbytek své umělecké kariéry. Kromě větších či menších rolí na prknech, znamenajících svět, kterých byly desítky (za všechny alespoň Matka Kuráž) se Š. Ranošová podstatnou měrou angažovala v ostravském rozhlase a teprve na prahu čtyřicítky se objevila v Čechově válečném dramatu Sedm havranů (1967). Nejvíce obsazována ostravskou TV byla právě v 70. letech, kdy se objevila hned v několika seriálech - např. po boku Josefa Kobra v Dispečerovi (1971) nebo jako Franckova matka v seriálu Haldy (1973). Její bezesporu největší rolí se v r. 1975 stala tvrdá, až nemilosrdná vdova Poštulková, neústupně lpící na stoletých tradicích v příznačně nazvaném seriálu Kamenný řád. Tato dnes již černobílá klasika z ostravského studia mapuje v 6-ti dílech životní radosti i tragédie poštulkovského rodu i gruntu v letech 1920-42, jemuž železnou rukou vládne právě matka Poštulková. Zajímavým faktem je, že nejstarší dceru Karolínu ztvárnila jiná vynikající ostravská herečka - Milena Asmanová (1930), která je tedy o pouhé 4 roky mladší než filmová matka. V již zmiňovaných 70. letech si Š. Ranošová zahrála v Olbrachtově dramatu Nikola Šuhaj loupežník (1977), ve filmu Ohrožené město (1979) a hlavní rolí Hančí Plánkové se po boku Jozefa Krónera (1924-1998) vrátila k seriálové tvorbě - Bez ženské a bez tabáku (1980). Další desetiletí přineslo herečce středního věku několik menších rolí - v inscenaci Třikrát denně kapku rosy (1981), v populárních Bakalářích (1981) či postavu Špačkové v seriálu Stavy rachotí (1983), odehrávajícím se v 1. polovině 19. století. Následovaly ještě menší úlohy ve filmech Hrom do kapelníka (1981), Křivda (1988) nebo Odsouzen k životu (1991) a jejím posledním počinem byla rolička v třídílném televizním filmu podle předlohy S. Lewise - Arrowsmith (1997). V roce 1996 jí byla Nadací Život umělce udělena cena Senior Prix. I přes svůj pokročilý věk se v rámci zdravotních možností Štěpánka Ranošová zúčastňuje kulturních akcí v Moravskoslezském regionu - tato vitální bělovlasá dáma bývá milým hostem na Frýdlantských slavnostech Česko-slovenské vzájemnosti, hereckých besedách či Vratimovském odborném semináři.