John Mayall

John Mayall se vedle Alexise Kornera řadí k těm, kdo byli a jsou neustálí vyhledávači talentů. I ve svých osmdesáti letech je schopen strávit dvě hodiny na pódiu a člověk zjistí, že Mayalla hudba baví, protože jí žije a má ji v sobě - i o tom bývá blues… Na konci padesátých let byla „půda“ připravena natolik, aby se hudebníci z britských ostrovů vydali za oceán, a zde se nejen učili, ale dokonce vytvořili vlastní podobu hudby. Mayall objevil Ameriku v té době, kdy zde probíhaly společenské i hudební proměny. „…a tak mu zmizely z tváře chmury a počal se usmívat...“ Odrazem bylo album Laurel Canyon - vzpomínka na jeho pobyt v Los Angeles a blízkém okolí. Pobyt a později i časté návštěvy USA se odrážely i v Mayallově hudbě - je přítomna atmosféra příběhu, který nemusí být ani složitý, ale je autentický ve své radosti i bolesti.