Michael Grzimek

Michael Grzimek přišel na svět 12. dubna 1934 jako druhorozený syn veterináře a zoologa Bernharda Grzimka. Jeho otec se po válce stal ředitelem ZOO ve Frankfurtu nad Mohanem a začal se ve velké míře zajímat o život divokých afrických zvířat, v čemž mu byl Michael už od útlého dětství nápomocen. Už jako dítě se zajímal o otcovy pokusy se psy a vlky a v necelých šestnácti letech jej poprvé doprovázel na cestě do Afriky. Jeho zbraněmi byl vždy pouze fotoaparát a filmová kamera - a nyl to právě on, kdo otce přesvědčil, že by měl svou úspěšnou knihu Kein Platz für wilde Tiere (česky Není místo pro divoká zvířata) převést i na filmový pásek. Sice si na výrobu museli půjčit dost peněz, ale vyplatilo se to a film měl nečekaný úspěch. Na berlínském MFF získal hned dva Zlaté medvědy - jako nejoblíbenější snímek diváků a dále pak v kategorii mezinárodní ceny odborníků. Prodal se do více než 60 zemí světa a vydělal svým tvůrcům hodně peněz. Ty byly hned použity na financování další expedice a také na nákup pozemků, které daly základ pozdější rezervaci Serengeti v tehdejší Tanganice (dnes Tanzanii). Zbylo i na nákup nového letadla typu Dornier Do 27. Aby vypadalo přirozeně a zbytečně neplašilo zvěř, bylo opatřeno maskovacími pruhy, podle kterých pak bylo nazýváno "létající zebrou". Právě s ním vyrážel pilot Michael na své výpravy nad africké pláně, teď už nejenom jako fotograf a kameraman. Jeho úkolem bylo zdokumentování početného stavu zvířat, způsobu jejich života a navržení hranic nově vznikajícího národního parku. Michael Grzimek byl v té době už ženatý, měl malého synka a těšil se na narození druhého dítěte - to už mu ale nebylo souzeno nikdy spatřit. 10. ledna 1959 se jeho letadlo srazilo se supem a zřítilo se nedaleko kráteru sopky Ngorongoro. Pilot neměl šanci přežít... Ještě tentýž den byl Michael Grzimek pohřben poblíž místa svého skonu a později byl na jeho hrobě vládou státu Tanzanie postaven vysoký jehlancový pomník s nápisem: "Vše, co měl, daroval divokým zvířatům této země. Včetně vlastního života..." O synovu ženu Eriku a jeho dva chlapce, Stephana Michaela i pohrobka Christiana Bernharda se postaral Michaelův otec Bernhard Grzimek, který vzal synově památce hold i knihou a filmem Serengeti darf nicht sterben - Serengeti nesmí zemřít (česky Ráj divokých zvířat). Ve snímku byly použity Michaelovy záběry i bohatý fotografický materiál a jeho úspěch mu vynesl roku 1960 Oscara. Michaelovo jméno přijaly hned tři školy - dvě v Německu (Frankfurt nad Mohanem a Berlín) a jedna v jeho milované Africe (Nairobi). Po smrti Michaelova otce Bernharda byla urna s jeho popelem také převezena do Afriky a uložena do hrobu jeho syna. Spolu tak navždy spí na území své milované Serengeti, obklopeni těmi, jimž věnovali své životy - divokými zvířaty...