Juliusz Osterwa

Juliusz Osterwa (vl. jménem Julian Andrzej Maluszek) byl významný polský herec, režisér a divadelní teoretik, tvůrce jednoho z nejvýznamnějších trendů polské scény. Narodil se 23. června 1885 v Krakově do velice chudých poměrů. Rodinné finanční problémy se po otcově smrti vyostřily natolik, že nedovolily mladému Julkovi dokončit ani gymnázium. Hledání přivýdělku jej však roku 1904 zavedlo až na scénu krakovského Teatru Ludowego, čímž byla nastoupena jeho další cesta, vedoucí k divadelnímu umění. Aby nedělal "ostudu" jménu svojí rodiny, přijal pseudonym Juliusz Osterwa a pod ním pak vystupoval až do své smrti. Brzy se stal známou tváří krakovského uměleckého světa, vystupoval na scéně literárního kabaretu Zielony Balonik a r.1905 se stal stálým členem Městského divadla. V rodném městě se ale nezdržel nadlouho a vydal se sbírat zkušenosti jinam - s ohromným úspěchem hrál v Poznani (1906-1907) a Vilniusu (1907-1909). Během této doby hodně cestoval, navštívil postupně Švýcarsko, Itálii, Rakousko, Francii, Řecko a Německo. Od roku 1910 se usadil ve Varšavě, kde současně působil hned v několika divadlech - Letnim , Nowym, Polskim a Rozmaitości. Čas 1. světové války strávil v Moskvě a Kyjevě, kam byl pozván režisérem a dramatikem Arnoldem Szyfmanem. Působil tu jako herec a režisér místních poboček Polského divadla a během svého pobytu v Moskvě se osobně seznámil s divadelním teoretikem Konstantinem Stanislavským, jehož myšlenky mladého herce značně oslovily. Právě na jejich základě J. Osterwa založil r. 1919 - tedy zanedlouho po svém návratu do Polska - experimentální divadélko REDUTA. Pod jeho vedením získala tato scéna značné renomé a díky mnoha zájezdovým představením (více než 1500 vystoupení ve 173 polských městech) pronikla hluboko do povědomí diváků. Repertoár byl zaměřený hlavně na klasická díla převážně polských dramatiků a moderním pojetím přizpůsobem hlavně mladému publiku. J. Osterwa mimoto celé meziválečné období hrál i v jiných divadlech, stálé angažmá měl např. ve varšavském Národním divadle, stal se uměleckým ředitelem Teatru Rozmaitości a Teatru im. Juliusza Słowackiego v Krakově. Roku 1936 mu byla udělen cena Zlatého vavřínu Polské akademie za šíření dobrého jména polské kultury a zdařilou propagaci literárního umění. Divadlo bylo celým světem Juliusze Osterwy a k filmu jako takovému, přistupoval vždy se značnou nedůvěrou - jedinou jeho filmovou rolí je Stefan Gromski ve snímku "Za winy brata" (1921). S výsledkem nebyl příliš spokojený a veškeré další nabídky rozhodně odmítal. V době 2. světové války se J. Osterwa, podobně jako valná většina polských dramatických umělců, stáhl do ústraní - po zániku REDUTY v r. 1939 žil v Krakově, kde se věnoval výuce výslovnosti (převážně v kurzech pro duchovní) a spolupracoval s Unií, čili politicko-vojenskou organizací podzemního katolického hnutí. Ke své divadelní práci se vrátil až po osvobození země, vystupoval opět ve Varšavě i v Krakově a nakrátko se stal také rektorem Vysoké školy dramatického umění v Krakově. Byl už ale hodně nemocný a své poslední vystoupení na jevišti (r. 1946) dlouho nepřežil. Zemřel. 10.května 1947 ve Varšavě, jeho tělesné ostatky byly však převezeny do rodného Krakova, kde dodnes spočívají na starém Salwatorském hřbitově. K soukromí J. Osterwy snad zbývá jen dodat, že byl během svého života 2x ženatý a stal se otcem dvou dcer - s první manželkou, herečkou Wandou, měl dceru Elżbietu (narozenou r. 1914, rovněž herečku) a z druhého manželství s hraběnkou Matildou ze Siedlisk (sestřenicí krakovského arcibiskupa) se roku 1942 narodila dcera Marie, budoucí novinářka a aktivistka hnutí Solidarita. Osterwův divadelní odkaz je v jeho rodné zemi dodnes živý a jeho jméno nese hned několik polských divadel.