Recenze: Fantastická 4: První kroky

MCU asi už opravdu není a patrně ani více nebude tím, čím býval. Nicméně i tenhle sedmatřicátý přírůstek má pořád řadu kladů.

 

Ještě celkem nedávno byli obyčejnými lidmi. Jenže pak se vydali do vesmíru, kde byli vystaveni silné dávce kosmického záření, což pozměnilo jejich DNA a každému nadělilo jiné superschopnosti, což je možná trochu zvláštní. Reed je inteligentní, resp. to byl už předtím, a teď se dokáže i natahovat (nikoli vytahovat). Jeho paní Sue dovede věci a lidi zneviditelnit, a taky zvládá vyvinout obří energii. Její brácha Johnny se umí proměnit v lidskou hořící pochodeň. A Ben? Inu, Ben se stal dobračiskem obaleným do kamenné hmoty, což mu však nebrání v pokusech se sblížit s roztomilou sympaťačkou. Sue zjistí, že je v radostném očekávání. Do toho se daří zdárně likvidovat zločinecké skupinky, takže všechno šlape tak, jak má. I Země se po peripetiích se všemi Thanosy a Malekithy a Gorry a Mysterii a jim podobnými stává zase ideálním a klidným místem k životu. Jenže, jak dokážeme snadno odhadnout, nebude tomu tak na dlouho.

Než se nadějeme, noční obloha se rozzáří a na povrch této planety sestoupí mezihvězdná bytost. Stříbrná … a na surfu, který není součástí jejího těla. Fyziognomické rysy prozrazují, že to tentokrát není muž, nýbrž žena, ze které vyzařuje klid a chladná krása. Není divu, že Johnnyho okamžitě zaujme. Na rozdíl od Starmana však nepřišla z hvězd, aby poznala náš svět. Kdepak. Spíše ji inspiroval Klaatu, ačkoli nepřichází konkrétně s varováním, že bychom se k sobě, potažmo ke zvířátkům a k přírodě, neměli chovat jako bezpáteřní hovada, neboť jinak nás nemilosrdně terminuje. Silver Surfer přichází oznámit, že brzy přijde celou planetu pozřít pán-požírač, jehož jméno značí enormní rozměry. Říká si totiž Galactus. To by mohlo znamenat, že Země pro něj bude asi tak velká, jako je velký tenisový míček vůči dospělému člověku. Ovšem … až tak dramatické to z tohoto úhlu pohledu nebude.

Stalo se už takovým dobrým zvykem, že každých deset roků vznikne jeden biják s Fantastickou čtyřkou. V roce 2005 ji tvořili Ioann Gruffudd, Chris Evans, Michael Chiklis a Jessica Alba. Deset roků poté až příliš sebevědomý Josh Trank tvrdě narazil na studiový systém. Nakonec se z počinu, kde ústřední tým ztvárnili Miles Teller, Michael B. Jordan, Jamie Bell a Kate Mara podařilo udělat snesitelnou podívanou. Letos osvědčené duo Pedro Pascal a Vanessa Kirby doplňují oproti nim méně známí Ebon-Moss Bachrach a Joseph Quinn. Nutno dodat, že všem čtyřem to společně funguje výborně, chovají se k sobě slušně a úspěch týmu upřednostňují před individuálními choutkami. I díky tomu a do určité míry taky díky přínosu režiséra Matta Shankmana, který pro Marvel už natočil minisérii WandaVision a který samozřejmě byl, jak už se to tak v současném Hollywoodu říká, když někdo dostane možnost pracovat na konkrétní značce, „už od dětství velkým fandou Fantastické čtyřky“, se dá tvrdit, že tenhle film má srdce. Není velké jako třeba u Strážců Galaxie: Vol. 3, ale pořád je to srdce.

 

 

Tohle srdce však nespočívá v tom, že Reed a Sue mají strach o svoje děťátko, které se záhy po zveřejnění zprávy o tom jejím radostném očekávání stane severoamerickou celebritou a o které mají vzhledem ke Galactusově ultimátu strach. A není ani o tom, že film vzdává poněkud kostrbatý hold Jacku Kirbimu, který se Stanem Leem Fantastickou čtyřku v roce 1961 vytvořil. Na rozdíl od druhého jmenovaného se bohužel nedožil tolika, aby se mohl v proslulých cameo úlohách v Marvelovkách objevovat. K téhle poctě dojde už na začátku, ale vysvětlena bude až v samotném závěru. Srdcem je bezesporu právě Silver Surfer. Tedy postava, u které pochopitelně snáze přijmeme, že se tentokrát jedná o ženu, než bychom to přijali v případě Jamese Bonda, kde se o tom dosud debatuje. Jenom její backstory, v rámci které dostaneme i odpověď na palčivou otázku „Proč někdo s jejími schopnostmi slouží někomu jako je Galactus?“ mohla být propracovanější, ačkoli to bychom pak asi nemohli být svědky nádherné scény, ve které jí Johnny ze všech stran pouští zprávy v jejím mateřském jazyce a která končí dialogem vysoko nad zemským povrchem.

Tahle scéna dokazuje, že MCU má stále ještě kapacitu na to, aby nás potěšilo nějakým „wow momentem“, jelikož ve Fázi 5 (Fantastická 4: První kroky startuje Fázi 6, která vyvrcholí dalšími dvěma Avengers filmy) a vlastně ani ve Fázi 4 se nám jich věru mnoho nedostávalo. Tohle dílko je v rámci celého marvelovského vesmíru teprve desátým, jehož stopáž byla stlačena pod dvě hodiny, což u velkorozpočtových komiksových bijáků neradi vidíme. Tahle novinka to však dohání tím, že nás vezme na pozoruhodnou výpravu mimo naši planetu. Až si nejeden může vzpomenout na seriál Star Trek. Bohužel, celý ten retro futuristický look, na kterém si tvůrci hodně zakládali a do kterého bylo hodně investováno, se nepodařilo plnohodnotně prodat. Ostatně téměř veškerou pozornost fakticky přitahují sympatické postavy a rovné vztahy mezi nimi.

Fantastická 4: První kroky je film, který se vlastně zabývá i tématem svobody a okupace, které jsou v současnosti bohužel pořád aktuální. Nutno dodat, že ten podtitul není úplně optimální, protože se nejedná o první kroky celého týmu, který sledujeme v době, kdy jsou všichni spolu už čtyři roky. A nejde ani o první kroky toho malého klučiny Reeda a Sue, poněvadž jej sledujeme v době, kdy se ještě musí nosit, načež střihneme opět čtyři roky do budoucnosti, kdy už má první kroky dávno za sebou. To až v potitulkové scéně, která může leckoho zmást, ale rozhodně je natolik interesantní, že se rádi necháme překvapit, co se z ní vyvrbí, přestože tušení samozřejmě máme. Kdepak, Fantastická 4: První kroky představuje natolik pěknou podívanou (pomineme-li vedle uvedených nedostatků to, že některé scény nemají až takové vyznění, jaké měly mít), že dává důvod se domnívat, že i Jack Kirby a Stan Lee by s ní byli spokojení.

HODNOCENÍ: 8/10

FOTO: Falcon