Recenze: Nebezpečné sny

Film Michela Franca, který se v originále jmenuje prostě Dreams, tedy Sny (což taky nedává nejlepší smysl, protože by se našly desítky lepších, ale pořád lepší než s tím přídavkem ‚nebezpečné‘), podtrhává úžasnou hereckou všestrannost Jessicy Chastain.

Kamion. Zdánlivě opuštěný. Uvnitř se však v extrémních podmínkách ukrývá řada migrantů z Mexika. Jedním z nich je Fernando, který se po otevření dveří okamžitě vydává vlastní cestou. Zamíří do nedalekého San Francisca (přestože nemá ve vlasech žádné květiny), což znamená, že od americko-mexické hranice nepozorovaně urazil přes 800 kilometrů. Kroky vedou rovnou k Jennifer McCarthyové, se kterou má poměr. Tahle žena je starší než on, možná i o deset roků. Její otec a bratr dělají do umění. A zároveň provozují taneční školu. Tak se seznámila s Fernandem, který je baleťáčkem, a proto se snadno urazí. Kvůli tomu, že ona zatím nechce, aby ho s ní viděl někdo známý. Spíše by mu mělo vadit, že si ho takhle vydržuje. Protože co se sexu týče, evidentně jim to spolu maximálně klape. Největší potíž spočívá v tom, že obecně chce každý něco trochu jiného, a že konkrétně ona coby členka místní smetánky není zvyklá na to, aby nedostala, co si přeje.

Asi si hned můžeme uvést věci na pravou míru. V tom smyslu, že Michel není Jess, takže sexuální scény nejsou natočené v softpornovém stylu, nejsou výrazně explicitní a je jich tolik, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Autora tolik nezajímá soulož, které nemusí nutně být něčím příjemným, nýbrž může sloužit i jako nástroj pomsty. Zatímco on je rád, že se mu po předchozím vyhoštění podařilo dostat zpátky do USA, kde touží po lepším životě, ona se do něj hluboce zamilovala, přičemž její láska hraničí až s posedlostí. A když je někdo posedlý, tak mimo jiné stalkuje. A když někdo stalkuje, můžou jej napadat nejrůznější věci. Jennifer naštěstí není radikální jako John Hinckley Jr., ale ve své zhýčkanosti si neuvědomuje, že si prostě nemůže dělat úplně všechno, co se jí zlíbí, jelikož tím může zásadně a nezvratně v negativním slova smyslu ovlivnit život někoho jiného. V žádném případě to ale není tak, že bychom jako diváci byli na Fernandově straně, neboť se taky dopouští skutků, se kterými prostě nemůžeme souhlasit.

S Jessicou Chastain natočil režisér už v něčem trochu podobné drama Paměť (ke zhlédnutí na MAXu), ve kterém z ní udělal pracovnici pečovatelského domu, která se sblíží s přibližně stejně mladým člověkem, který trpí demencí a kterého si nejprve splete se spolužákem, jenž si z ní chtěl udělat de facto sexuální otrokyni. Zatímco tam se nelze bavit dojmu, že autor si vybral téma, o kterém chtěl vyprávět, aniž by věděl, proč o něm chce vyprávět, tady měl evidentně zcela jasnou představu, do které spadají i mnohem propracovanější charaktery postav. Navíc, San Francisco je se svými příkrými uličkami, po kterých se v minulosti proháněli nejen Bullitt a opice, vlastně o poznání fotogeničtější než New York (třebaže se nás Sbormistr snaží přesvědčit o opaku).

Ve filmu se na to, jak negativně ovlivňuje mysl nešťastná zamilovanost, pohlíží způsobem, který patrně budou leckteří a leckteré znát ze svojí vlastní zkušenosti. Jennifer se v práci složitě soustředí, opakovaně si pouští videa z doby, kdy byli spolu, a Fernanda se snaží přesvědčit, aby se k ní vrátil. Jako nadstavbu přidává cestu do Mexika za jeho rodiči, neboť doufá, že ji pochopí a že synkovi domluví. Třebaže ona do značné míry splňuje představy o klasické noirové femme fatale, on se raději chce soustředit na novou nabídku, která mu umožní baleťáčkovat ve velkém. A kdo ví, třeba se i časem sblíží se svou stejně mladou kolegyňkou. Ač by se režisér sebevíc snažil, abychom to nedělali, stejně bychom podvědomě mysleli na to, že ona je Američanka a on pochází z Mexika, přičemž v její vlasti pobývá ilegálně. Franco se ale v tomto směru nijak nesnaží. Naopak mu fakt, že ty nejdůležitější postavy pocházejí z daných dvou zemí, poslouží k tomu, aby Jennifer později taky dostala příležitost si vyzkoušet, jaké to je, když si někdo někde připadá jako ve vězení.

Nebezpečné sny je film, u kterého by bývalo vůbec nebylo od věci, kdybychom po finálním rozuzlení dostali příležitost zhlédnout dovětek, ve kterém bychom se na Jennifer mohli podívat kupříkladu o deset roků později. Bude pořád stejná? Nebo ji tenhle vztah, potažmo některý z potencionálních následujících, přeci jen v něčem změní? A co Fernando? Jak se asi on popasuje s tím, co se stalo? Tak jako tak si z filmu odneseme, že je vždycky důležité si všímat neobvyklého, nebo tedy přímo dotěrného chování druhé polovičky, a že v takovém případě nemá smysl zkoušet, jestli by to třeba náhodou vyšlo až ke vzájemnému štěstí, protože to s největší pravděpodobností nemůže skončit dobře. Nebezpečné sny jsou znovu poměrně jednoduše natočené – scény často sestávají z jediného záběru, ale o to lépe vynikají myšlenky, které v sobě skýtají, byť by určitě stálo za to je ještě hlouběji rozvinout.

HODNOCENÍ: 8/10

INFORMACE O TOM, KDY A KDE BUDE FILM KE ZHLÉDNUTÍ, JSOU K DISPOZICI TADY

FOTO: Aerofilms