Rozhovor: Kateřina Falbrová … část PRVNÍ

Sbormistr je jedním z mála letošních českých filmů, o kterém se dá tvrdit, že má mezinárodní přesah. Ostatně Kateřina Falbrová, která v něm ztvárňuje hlavní roli, byla za svůj skvělý herecký výkon oceněna na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. S touto začínající talentovanou herečkou, která mimochodem za svůj nejoblíbenější film považuje Amélii z Montmartru, jsme si však nepovídali jenom o natáčení Sbormistra …

 

FDb: Začít určitě můžeme Amerikou, která ve filmu vypadá skvěle. Jak na vás zapůsobila a na jak dlouho jste tam jeli natáčet?
Kateřina Falbrová: Byli jsme tam asi deset dnů a natáčecích dnů bylo tak šest. Byla jsem tam s tátou a jsem ráda, že jsme měli čas si New York projít a odpočinout si, protože to natáčení bylo jinak dost intenzivní. Protože jsme natáčeli na film, museli jsme předtím vždycky ten záběr několikrát nazkoušet. A vždycky jsme samozřejmě museli čekat, až projdou lidi, kteří měli v ruce třeba nový mobil, protože ten film se odehrává v devadesátkách a těm lidem, kteří pospíchali, nebylo možné říct, aby počkali. V New Yorku to strašně žije! I když to bylo vyčerpávající, mám na to krásné vzpomínky. 

Jak říkáte, Sbormistr se točil na šestnáctimilimetrový film. Vzpomenete si, který záběr jste nejvíckrát opakovali?
My jsme vždycky museli každý záběr zkoušet. Nejvíckrát se podle mě opakovaly záběry se sborem, protože nás tam bylo hodně. A natáčelo se z různých úhlů – úhel Lucie, úhel Karolína, úhel Mácha, úhel random holka ze sboru …

Kvůli tomu, že se natáčelo na film, jste vlastně natočili New York, ale nevěděli jste, jestli jsou záběry opravdu natočené …
No, to bylo hrozné. Sama jsem se ptala, když jsme odlétali z Ameriky, jestli jsou ty záběry natočené nebo ne. (úsměv)

Další věc je, že jste vlastně vzhledem k vašemu věku nemohla natáčet těch u filmu běžných dvanáct hodin …
Já jsem to na natáčení ani nevnímala. Bylo o nás postaráno, jak nejlíp mohlo. Měli jsme tam spoustu jídla, což velmi podporuji. (úsměv) Taky jsme tam měli tzv. chill rooms, kde jste si mohli odpočinout, když toho na vás bylo hodně.

Sbormistr je váš celovečerní debut a hned jste měla možnost natáčet v New Yorku. Dá se to vůbec nějak překonat?
(smích) Asi nedá. Film byl navíc v hlavní soutěži v Karlových Varech, což taky nevím, kolikrát ještě zažiju.

Navíc jste ve Varech byla za svůj herecký výkon oceněna Zvláštním uznáním poroty. Připravovala jste si předtím svoji děkovnou řeč, kdyby to s nějakým oceněním vyšlo?
Něco jsem si připravila, ale stejně jsem to nakonec řekla jinak. Stres mě provází a určitě ještě bude provázet, takže už jsem na některé věci připravená. Ale děkovat před plným Thermalem, na to jsem vůbec připravená nebyla. Ještě k tomu byl přeplněný celebritami a hlavně v publiku seděl pan prezident Petr Pavel. Teď se tomu zpětně směji, ale v té chvíli mi do smíchu rozhodně nebylo.

Chystáte se se Sbormistrem ještě na nějaké další festivaly?
Určitě chystáme, jenom je to ještě všechno tajné a nejisté. Taky jsme teď na festivalu ve Varech  dostali cenu Europa Cinemas, která by nás mohla dostat i do světa, tak uvidíme, jak to dopadne.

Už teď se dá napsat, že vás příští rok budou čekat ještě Ceny české filmové kritiky a České lvy ...
Co se týče českých cen, jsem moc zvědavá, jak film na naší filmové scéně obstojí. Zatím jsem velmi spokojená.

Sama zpíváte v Kühnově dětském sboru, který dodal pro Sbormistra hodně hereček. Ale zpívala jste takhle se sborem někdy v zahraničí?
Kvůli covidu se ty zájezdy hodně rušily. Po něm jsme byli v Rakousku a v Německu. Sbor byl i měsíc v Paříži, kam jsem ale nejela, protože jsem se připravovala na přijímačky na střední. Kühnův dětský sbor tam měl zastoupení v opeře Liška Bystrouška. Jsem na sbor velmi hrdá.

 

 

Když je to dětský sbor, znamená to, že tam můžete být jenom do těch osmnácti? 
Většina ano. Občas se najde pár výjimek, ale není to nijak striktně omezené, že byste museli v osmnácti opustit sbor. Ale většinou po tomhle roce odcházejí sami. Mají třeba už nějakou práci, nebo jdou na vysokou školu. 

Jak to vůbec bylo s vašimi začátky ve sboru?
Předtím jsem hodně dlouho, nějakých osm devět roků, chodila do ZUŠky (Základní Umělecká Škola – pozn. aut.) na sólový zpěv. A pak jsem se rozhodla, že ten sólový zpěv ukončím a šla jsem do Kühnova dětského sboru, který je v mém životě hodně klíčový. Jsem tam už přes tři roky, přestože byly chvíle, kdy jsem ten sbor chtěla opustit. Najednou jsem musela chodit třikrát týdně dvě hodiny na zkoušky a neměla jsem na nic jiného čas. Zatímco moji kamarádi chodili ven, já seděla dvě hodiny na zkoušce. Chtěla jsem s tím praštit, ale mamka mně říkala, abych tam vydržela. Měla nějaké “zvláštní tušení”, jak tomu do teď říká. A pak jsem se do toho zpívání zamilovala. Díky sboru jsem dostala i hlavní roli ve filmu Sbormistr, a také jsem se dostala na jeviště do Stavovského divadla, kde zpívám jednoho ze tří géniů v opeře Kouzelná flétna.

Když jste už víc jak tři roky ve sboru, tak mě napadá otázka, jestli byste uměla taky dirigovat …
(smích) Uměla bych dirigovat do trojúhelníku nebo do čtverce. Sbormistr vždycky vede do rytmu. A ukazuje, jestli máte zpívat forte nebo piano. Asi bych to rukama nedokázala vyjádřit.

Kolik je teda v Kühnově dětském sboru celkem holek?
Jsou tam i kluci. A dohromady je v našem oddělení cca 120 členů a členek. Teď už možná i víc.

I režisér Ondřej Provazník zmiňoval, že ve sboru může být rivalské prostředí. Můžete to potvrdit?
Ať už ve sboru, nebo ve skautu, kam taky chodím, nebo ve škole, kde jste s těmi patnáctiletými puberťáky, vždycky nějaká rivalita je, ale není to až tak, jako to vidíme ve Sbormistrovi.

Mimochodem, zmiňujete skauta. Někde jste taky prozradila, že jste byla letos v červnu v kině na filmu Fénické spiknutí. A právě jeho režisér Wes Anderson v roce 2012 režíroval film Až vyjde měsíc, který vlastně vypráví o skautech …
Fakt? To jsem vůbec nevěděla! Ale mohla bych se na něj podívat.

V Karlových Varech před uvedením Sbormistra jste ve Velkém sále hotelu Thermal kratičce zazpívala. To bylo dopředu domluvené, že budete zpívat jenom takhle krátce? 
Jo. Domlouvalo se to asi pět minut předtím, takže to bylo takové hodně spontánní. Šlo o úryvek z filmu, kdy sbormistr Mácha v kostele vyzve Karolínu, aby zazpívala. Je to takový zlomový okamžik ve filmu. Ale proč? To vám nechci spoilerovat. Nejdřív jsem tam měla říct jenom pár slov na úvod, ale nakonec se k tomu přidal ten zpěv. Připadalo mi hezké tam zazpívat alespoň tohle kraťoučké sólo, protože kdybych měla zpívat nějakou delší skladbu z filmu, prozradilo by se toho mnohem více. A to by byla škoda.

Bylo to tak, že jste věděla, že byste se chtěla herectví věnovat dál, takže jste na sebe před natáčením Sbormistra sama vytvořila tlak, že tu roli musíte výborně zahrát, abyste dostala další nabídky?
Zkoušela jsem Dismanův soubor, kam mě nevzali. Měla jsem i neúspěšné castingy. Nejsem zrovna trpělivý člověk, tak jsem si řekla, že na ty castingy přestanu chodit. Pak přišla nabídka na spot v Lince bezpečí. To mi bylo asi tak dvanáct. A pak se to začalo rozvíjet. Tehdy přišla i nabídka na Sbormistra, přičemž pracovní název toho filmu byl Highlight. V té nabídce bylo napsané, že se ten film inspiruje kauzou Bambini di Praga. Na casting přišly skoro všechny holky ze sboru. Šla jsem tam s tím, že získám nové zkušenosti, za které jsem vždycky vděčná. Z castingu jsem odcházela ubrečená a plná emocí, protože se mi podle mě vůbec nepovedl. Ale Ondřej se tím přesvědčil, že by bylo fajn, kdybych v tom filmu hrála.

Prozradíte, které z těch castingů vám nevyšly?
Klidně. Nabídky začaly chodit až na začátku roku 2024, kdy už byl Sbormistr dotočený. Vždycky to byly nabídky pro třináctileté nebo čtrnáctileté holky. A já rozhodně v té době nevypadala na tento věk. Většinou mi lidé typují patnáct nebo sedmnáct let. Naposledy jsem třeba odmítla Ulici. Nic proti ní, těch nabídek odmítám víc. Dělala jsem ale casting na nový český film, který vypadá hodně zajímavě. A nedávno jsem dotočila minisérii Metoda Markovič: Straka.

 

DRUHÁ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY

RECENZE FILMU SBORMISTR JE K DISPOZICI TADY

 

FOTO: CinemArt