Rozhovor: Kateřina Falbrová … část DRUHÁ

Tedy druhá polovina otázek pro Kateřinu Falbrovou, představitelku hlavní hrdinky ve filmu Sbormistr, která byla za svůj herecký výkon oceněna Zvláštním uznáním poroty na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary.

 

FDb: Ve filmu je scéna, kdy sbormistr říká, že C1 se vymění s C4. Chápu, že to asi souvisí s tím, že každá z holek máte trochu jiný hlas. Vy třeba máte soprán. O co se teda přesně jedná?
Kateřina Falbrová: Je první, druhý a třetí hlas. Céčka jsou třetí, béčka jsou druhý a áčka jsou první. A je to podle toho, jak jste dobrý. Respektive v tom filmu to tak je, v realitě ne. Tam si můžete sednout kdekoli. Když ve filmu sbormistr řekne, že Karolína se vymění s jedenáctkou, znamená to, že Karolína je lepší. Nebo aspoň takhle jsem to z filmu pochopila.

Jak už jsme řekli, Sbormistr vychází ze skutečné kauzy kolem Bohumila Kulínského a sboru Bambini di Praga. I Ondřej Provazník to zmiňoval, že některého holky i po odsouzení Kulínského hájily. Rozumíte tomu, že některé byly na jeho straně?
Sama jsem se bavila s lidmi, kteří v Bambini di Praga byli, a říkali, že to byla nejlepší léta jejich života a že si ničeho nevšimli … Jak to ve skutečnosti bylo, ví jenom ony samy.

Sbormistr se odehrává v první polovině devadesátek, které jste samozřejmě nezažila. Ptala jste se v rámci příprav na roli rodičů nebo prarodičů na to, jak to tady v té době chodilo?
Na devadesátky jsem se vlastně ani moc nestihla soustředit, i když shodou okolností miluju českou hudbu z devadesátek – Lucii, Psí vojáky, Wanastowi Vjeci, …. Šlo o to, že máte mít tlustý, pletený svetr s ptáčky, máte mít manšestráky a trvalou. Bylo po Samotové revoluci, byla svoboda a všichni si dělali, co chtěli. Spíš až po filmu jsem se do té doby zamilovala. Začala jsem se tak i trochu oblékat a začala jsem se koukat na filmy z devadesátek ... Až po filmu jsem se na tu dobu ptala rodičů a prarodičů. Ta doba mě zkrátka fascinovala.

Zmínila jste hudební skupiny. Naopak co se hereček týče, říkala jste, že máte ráda Keiru Knightley a Kate Winslet. V případě Keiry Knightley jste vyzdvihla film Pýcha a předsudek. A který je teda váš nejoblíbenější film s Kate Winslet?
TITANIC na sto procent! Poprvé jsem ho viděla někdy v devíti letech a byla jsem jím posedlá, věděla jsem o Titaniku všechno. Milovala jsem Kate Winslet v roli Rose, ale milovala jsem jí i mimo tenhle film. Je  úžasně přirozená jak v hraní, tak i v reálném životě, čehož si vždy u herců a hereček cením.

Zpátky ke Sbormistrovi. Vaše postava se vlastně narodila v roce 1979 nebo 1980, takže nějakou dobu zažila minulý režim a to větší zážitek pro ni musela být cesta do New Yorku ...
Přesně. Najednou se všechno otevřelo. A možná i to je důvod, proč ty holky doma [o tom zneužívání] nic neřekly. Anebo možná řekly, ale rodiče jim řekli, ať se na to vykašlou, protože se můžou díky tomu dostat do New Yorku.

Vaši ségru ve filmu hraje Maya Kintera. Byla tam třeba prosba od pana režiséra, abyste se před natáčením víc potkávaly, když máte hrát ségry?
Ne. My spolu máme nádherný vztah. V reálu je to tak, že ona má starší sestru a já mám mladší, zatímco ve filmu je to obráceně. Náš vztah s Mayou byl a pořád je vlastně opravdu sesterský.  

Jak jste byla spokojená se jménem vaší postavy? 
Karolína Kánová? Jméno Karolína mám moc ráda. A má to hezké iniciály, takže asi dobrý. (smích)

Byla natočená i scéna, ve které uvidíme vaši postavu v dospělosti. Myslíte, že je dobře, že se do finálního sestřihu nedostala?
Četla jsem scénář a tam ty holky v dospělosti byly. Když čtete scénář, je to jako kdybyste četli knihu. V tom filmu se věci dějí v náznacích. A kdyby se tam objevily ty holky v dospělosti, tak by to všem všechno řeklo a byl by to film, který by v lidech nevyvolal otázky a debaty. Někteří lidi jsou ale  naštvaní, že to tam nezůstalo. 

Když zmiňujete čtení, nedávno jste si pochvalovala knihu Na větrné hůrce. Které další vás zaujaly a na které se v nejbližší době chystáte? 
Já jich mám opravdu hodně! Zajímá mě úplně všechno. Přes holocaust a deník Anny Frankové, přes KLDR až po fantasy. Mám široký záběr na knihy. (úsměv) Vždycky, když si chci odpočinout, přečtu si nějakou oddechovku, třeba young adult knížky. A když chci něco vážnějšího, přečtu si něco od Niny Špitálníkové nebo Lois Lowryové.

 

 

Říkala jste, že jste u Sbormistra některým věcem ve scénáři nerozuměla. Šlo o tu manipulaci?
Přesně. Nerozuměla jsem tomu, že se Karolína nechala sbormistrem zmanipulovat. Teď už vím, proč se to tak dělo. Sbormistr má respekt, čiší z něj autorita, kterou ty holky milují. Puberťačky, a nejen ony, se toho pak snadno chytnou.

Zmínila jste, že jste nemohla jet se sborem do Paříže, protože jste se učila na přijímačky na gympl, kam jste se dostala …
Je to humanitní Gymnázium Paměti národa. Jsem strašně ráda, že jsem se tam dostala a je to pro mě velká pocta. Není to klasické gymnázium, kde byste se jenom učili a učili. Rozvíjíte tam nejen svoje znalosti, ale i sám sebe. Taky je tam spousta cool projektů, které mě velmi lákají a jsou velmi kreativní. Jo, a škola začíná až od 8:30. To je taky důvod, proč se tam těším.

Takže vás role ve Sbormistrovi nenaladila k tomu, abyste zkusila konzervatoř?
Zkoušela jsem ji, ale ne hereckou. Dala jsem si ji na zadnější místa, protože si nejsem jistá, jestli chci zpěv dělat jako operní pěvkyně. Spíš budu zatím zpěv brát jako koníček a postupem času se uvidí, jak to bude…

Takže ani po střední nebudete chtít zkusit třeba DAMU?
Spíš ne.

Ve filmu je scéna, kdy Karolínu zavře její ségra Lucie na mraze. Napadly mě asi čtyři varianty, proč to udělala. Jak to vidíte vy?
To je dost těžká otázka, protože ta sestra je strašně rozporuplná postava. V něčem Karolínu miluje a chce ji ochraňovat, ale v něčem jí závidí. Třeba v té pozornosti od sbormistra. Když tu sestru zamykala, tak sama nevěděla, jestli je to správné nebo ne. Podle mě to udělala, že jí chtěla uškodit. A neuvědomovala si, co tím může zavinit.

Ke konci filmu jsem měl pocit, že si Lucie před Karolínou prošla tím samým …
Já taky! Když odchází z té párty a moje postava se jí ptá, jaké to bylo, Lucie odpoví: „Divný.“ A pak ji sbormistr na zkoušce seřve, že jde pozdě. To se takhle nedělá. Nejsem si ale jistá, jestli to tak přímo Ondřej myslel.

Sbormistr je film o seriózním tématu, ale přesto se zkusím zeptat, jestli se na natáčení našel prostor i pro odlehčenější momenty, že prostě byla někdy na place sranda …
Byla sranda. Měli jsme hrozně fajn štáb. Vždycky, když po natáčecím dni na horách byla nálada, šlo se do hospody. My herečky jsme si samozřejmě daly malinovku. I natáčení scény, kde zpíváme „Netvař se tak na mě, že jsi úplně zlá“ bylo krásné. To je prostě teenage life a byly to nejhezčí chvíle z natáčení. Natáčení na horách bylo skvělé. I New York byl skvělý, ale ten jsem si neužila tolik jako holky, které tam měly víc volného času. 

Film se točil s přestávkami celý rok na několik natáčecích bloků. Bylo pro vás náročné se vždycky vrátit do té role?
Ani moc ne. Tak moc jsem se do té role vžila, že bylo spíš těžké ji pak po skončení natáčení opustit. Doteď si myslím, že některé části z ní ve mně zůstaly a navždy zůstanou. Třeba koukání do blba nebo hrbení se. (úsměv)

Máte to teď tak, že se po zkušenostech na natáčení Sbormistra na filmy při jejich sledování díváte jinak? I v tom smyslu, že víte, co všechno asi bylo potřeba udělat, aby se daný záběr mohl natočit?
Určitě. Třeba jsem se víc zaměřila na herce, jestli je jejich hraní přirozené, nebo jestli přehrávají. Taky jsem začala víc vnímat kameru, kterou jsem moc do té doby nevnímala. Samozřejmě se všechno líp posuzuje u artových filmů. Alespoň podle mého názoru.

 

PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY

RECENZE FILMU SBORMISTR JE K DISPOZICI TADY

 

FOTO: CinemArt