Recenze: Konec světa

Ne, nebudeme řešit stejnojmenný český film, protože dneska má narozeniny Arnold Schwarzenegger. Připomeneme si proto tenhle v rámci jeho filmografie poněkud specifičtější titul, který se dá sehnat třeba za komicky nízkou cenu na DVD.

 

 

Za čtyři dny nahradí jedničku na začátku letopočtu dvojka. Rok 2000 se nezadržitelně blíží. My, kteří jsme tuhle změnu zažili, jsme jí povětšinou nepřikládali nějaký jó zvláštní význam. Bojovník proti zločinu Jericho Cane se však brzy dozví, že poblíž slídí veliké zlo. Dvacet roků zpátky se narodila dívka Christine Yorková (Robin Tunney), která okamžitě upoutala pozornost party kolem papeže. Teď v rané dospělosti totiž má samotnému Vládci temnot porodit potomka-Antikrista! Jestli se tak stane, celých následujících tisíc roků nebude stát za nic. Tomu bude pochopitelně nutné zabránit. Teoreticky by to mohlo být snadnější, než to na první pohled může vypadat. Satanova moc je sice značná, ale není neomezená. Spočívá především v tom, že na svou stranu dokáže snadno přetáhnout další lidi, kteří zjevně nemají silnou vůli. Není tedy snadné rozpoznat, komu se dá a komu se nedá věřit.

S tím posledním rokem, který začínal jedničkou, v podstatě nabrala znova na síle satanská panika, ačkoli mnozí už jí na rozdíl od osmdesátek nebrali vážně. Spíše šlo o to, že se jednoduše nabízelo, že když se tři devítky v letopočtu otočí vzhůru nohama, vzniknou z toho tři šestky. Stejně tak se traduje, že tento remake hororu Přichází Satan vzniknul jenom proto, aby mohl být stylově uveden 6. 6. 2006. Navzdory svým nízkým kvalitám přeci jen vydělal. O Konci světa se to tak docela napsat nedá, protože rozpočet byl veliký. Nejen proto, že Arnoldovy honoráře byly veliké, jelikož jeho hvězdnosti se nikdo jiný jen tak nevyrovnal a nevyrovná, ale také kvůli efektům, které si vzal na starosti legendární trikový mág Stan Winston. A z toho důvodu snesou i dnes nejpřísnější kritéria – na rozdíl kupříkladu od o dva roky staršího Spawna, kde působí velice lacině.

Postava Thomase Aquinase rozhodně není nezajímavá. Nemyslím proto, že se jedná o anglickou verzi jména filosofa Tomáše Akvinského. Ve filmu funguje jako jakýsi předvoj a pokřivený věrozvěst. Z psychologického úhlu pohledu představuje figuru s nejpropracovanějším charakterem. Druhá věc, protože tady máme Arnolda, bylo nutné proti němu postavit opravdu nebezpečného a nekompromisního nepřítele. Satana na stříbrném plátně ztvárnil krátce předtím sám Al Pacino. Gabriel Byrne sice jeho věhlasu nedosahuje, nicméně pro ztvárnění dané bytosti měl charisma a dostatečně přísný pohled. Trochu paradoxní, možná až úsměvné, je, že si ve stejném roce ve Stigmatech zahrál naopak hodného kněze. Satan v jeho podání představuje mix Thulsy Soudce z Barbara Conana (včetně ukřižování) a T-1000 z Terminátora 2: Dne zúčtování (včetně rychle se hojících střelných zranění), přičemž ze začátku sledujeme pouze jeho siluetu, jako u Predátora, když se zneviditelní. Jak uvedeno, jeho moc má však výrazné omezení, třebaže si později například vzpomene, že klidně může vejít do kostela, aniž by to s ním jakkoli zamávalo.

 

 

A když k tomu přičteme fakt, že se tvůrci pustili na tenký led – ve smyslu, že se snaží rovnoměrně mísit horor a akci (což funguje prakticky jen ve Vetřelcích, v Zemi mrtvých, v Planetě Teror a možná v hrstce dalších snímků), vyjde nám, že víc než jako zlověstná pekelná bytost působí tenhle záporák jako odporný pozemský terorista. Pozor na spoilery ve zbytku tohoto odstavce! Proto se nabízí otázka, co by se po půlnoci z 31. prosince 1999 na 1. ledna 2000 skutečně stalo, kdyby se jej nepovedlo zastavit. Možná, že by se nestalo vůbec nic, zrovna jako po 21. prosinci 2012.

Vždyť podivné věci, včetně onoho finálního monstra, vidí de facto pouze Jericho a Christine. To může znamenat, že si všechno představují jenom ve své nalomené mysli, neboť zažili velkou ztrátu. Takhle to však tvůrci zcela určitě nemysleli a patrně sami museli ještě v předprodukční fázi tušit, že film nemá potenciál ani kvality na to, aby se stal klasikou. Při jednorázovém zhlédnutí svůj účel ale splňuje. A těm, kteří Arnolda řadí ke svým nejoblíbenějším hercům, dává důvod k zamyšlení. Třeba nad tím, jak (ne)pasuje do celé jeho filmografie.

Konec světa je počin, který pro samotného Arnolda svůj velký význam měl. Jedná se o první biják, který natočil po nutném zákroku, který se týkal vrozené srdeční vady. Na place byli první týden přítomní lidé z pojišťovny, kteří dohlíželi na to, jestli všechno v pohodě zvládá. A protože zvládal, mohl natočit 6. den, Protiúder a Terminátora 3: Vzpouru strojů, po kterém se stal kalifornským „guvernátorem“. Skutečně se nabízí otázka, jestli byl Peter Hyams tím pravým režisérem, třebaže jej doporučil sám James Cameron. Kozoroh 1 a jeho sci-fi projekty a jeho vandammeovská béčka vůbec nejsou špatná. Nicméně Konec světa potřeboval spíše někoho jako John Carpenter, Frank Darabont, William Friedkin či Sam Raimi (ten nabídku dostal, ale odmítnul). To znamená režiséry, kteří buď mají s hororem – potažmo i s akcí – zkušenosti, anebo mají výborné nápady a unikátní vizi. Anebo jsou kombinací obojího, protože ten scénář sám o sobě evidentně neumožňoval, aby podle něj vznikla výjimečná podívaná, na jakou by se dlouho v tom nejlepším vzpomínalo.

HODNOCENÍ: 7/10

 

FOTO: cinema.de