Spartacus: Krev a písek

Závěr noci nebyl pro Domina Batiatu nejveselejší. Spartakus přežil, přišel jenom o peníze v sázce, ale unikl smrti jen o vlásek, když mu Spartakus při atentátu zachránil život. Lucretia zuří, přeje si, aby Spartakus zemřel, avšak Batiata mu děkuje za život, slibuje nadále, že bude pokračovat v hledání jeho ženy Sury a co je důležité - Spartakus se vrací zpět mezi gladiátory. Magistrát Calavius vyhlásil oslavy, kterých se zúčastní Batiatovi muži, tuto slávu si nemohou nechat ujít. Batiata obdrží list od Magistráta, že si sám vybere gladiátory, také se potají pátrá, kdo chtěl čestného muže v podsvětí zabít. V Capui je již delší čas nepříjemné sucho, zásoby vody se zmenšují, nepomůže vykonat hecatumbu ani obětování 100 dobytčat, nic z toho neusmířilo bohy, zřejmě chtějí lidskou krev. V blížících se hrách, které organizuje Solonius, nebude žádných milostí ani remíz, do her budou přizváni jen ti nejlepší z nejlepších, her se zúčastní i obávaný gladiátor, stín smrti - bestie Theokol, o kterém se šíří legendy. Byl snad 1000x zraněn a vždy se ze všeho dostal. Batiata vyzve Crixse i Spartaka, aby bojovali jako jeden muž, ale ti se již od prvního setkání nemají příliš v lásce. Na hry přijela i dcera senátora Ilithyia, která se těší hlavně na Thrákovu smrt. Jeden z otroků, který to již má na onen svět jen krok, prozradí Batiatovi, že si jeho smrt objednal Ovidius, bratranec Magistráta. V domě Ovidia dojde k velkému masakru, zemře celá rodina Ovidia, který se před smrtí přizná, že to bylo pro Soloniuse. Bojovníci jsou představováni, Spartakus s Crixsem proti obru Theokolovi. Černé, těžké mraky brázdí oblohu nad Capuou...