Spartacus: Krev a písek

Městem Capui se rychle roznesla zpráva, že Ovidius byl i s rodinou zavražděn, honosný dům byl vypálen a nebyl údajně ušetřen ani malý chlapec. Hry jsou zahájeny, po boku Crixse nastupuje Spartakus a proti nim obávaný Theokol. Situace se každou chvíli mění, přesto boj netrval dlouho, zdá se že Theokol je mrtvý, slaví se vítězství, ale on opět „vstal z mrtvých“ a boj pokračuje. Crixus je těžce zraněn, dílo dokonává Spartakus, který soupeři usekne hlavu. Na tribunách lidé provolávají slávu Spartakovi, přestože před pár týdny chtěli jeho smrt. Začalo pršet, Batiata je spokojen, jeho žena již tak šťastná nebyla. Solonius přišel o svůj největší trumf. Všude se provolává sláva novému šampionovi Capui Spartakovi. Spartakus se stává legendou. Z Batiata se stává velevážená osoba, která za vše děkuje Spartakovi, pro kterého se návrat jeho ženy Suri blíží. Jak obyvatelé Capui prosili bohy za déšť, nyní jim je voda již protivná, rovněž se hovoří, že Magistrate Calavius stále hledá vrahy svého bratrance Ovidia. Gladiátor Barca, pocházející z Kalábrie, se přizná svému příteli Pietrosi, že povraždil na příkaz rodinu Ovidiovu, malého chlapce však ušetřil a ukryl u lidí. Jenže tohle jeho tajemství vyslechne nezvaný skrytý host. Na oslavu Spartaka jsou večer pro gladiátory pozvány prostitutky a víno teče potokem, když si někdo ještě vzpomene na Crixse, tak ten má blíže k smrti než k uzdravení. Batiata dá Barcu zabít za zradu, ale později se dozví pravdu, že Ovidiův chlapec byl nalezen mrtvý. Takže Barca byl vlastně nevinný a došlo jenom k „omylu“. Spartakus plánuje útěk...