Stavení

O mladém režisérovi Miloši Zábranském (nar. 1952) se na sklonku osmdesátých let hovořilo jako o jednom z největších talentů českého filmu. Tuto pověst si vydobyl svým filmem Dům pro dva), modelovým příběhem dvou bratrů s odlišným přístupem k životu a světu. V barrandovské produkci se tak náhle objevil film-podobenství, navazující na takřka zapomenuté tradice meditativního vidění, navíc film protkaný náboženskými motivy. Jestliže v Domu pro dva ještě Zábranský vycházel z reálného "příběhu ze života°, povýšeného ovšem do metaforické roviny, v dalších filmech Masseba a Stavení (1990) chtěl jít mnohem dál: cestou pronikavé stylizace a abstrakce dospět k žánru čistého filosofického filmu, k ryze duchovním tématům. Poslední Zábranského dílo Stavení tedy uzavírá jakousi "náboženskou trilogii" autorských filmů (scénáře jiných autorů režisér vždy přepracoval k nepoznání) v nichž se pokouší vyjádřit naléhavou potřebu víry, pro život člověka. Bohužel, pokouší se o to s výsledkem více než problematickým. - Hlavní hrdina žije v opozici vůči svému .,spotřebnímu" okolí především duchovními hodnotami. Přepadán naléhavými představami a myšlenkami, stále hledá úhrnný smysl, horizont poznání. Nakonec jej nachází v bibli a ve víře v Boha. Hrdinova cesta k prozření však nevytváří žádný dramatický oblouk, neskýtá divákům emocionální spoluprožitek. Neposkytuje mu však ani intelektuální dobrodružství v odkrývání symbolických významů, protože tyto nejsou propracovány a promyšleny tak, aby se spojovaly. Připočteme~li tezovitost vnitřních monologů i dialogů, a tedy i hereckou bezradnost, dostáváme výsledek, jež nemohou zastřít ani působivé obrazy české krajiny a exotických dálav. (Tvůrci využili možnosti spolupráce se známou expedicí Tatra kolem světa.) Autor/Zdroj: /Filmový přehled