Mladý muž a bílá velryba

Tohle se myslím úplně nepovedlo. Jaromila Jireše si jinak cením ale tady na mě jeho práce působí jako kdyby jí dostal rozkazem. Nic moc nezachránilo ani vysloveně elitní obsazení. Copak Karel Heřmánek nebo Zlata Adamovská byli teprve v počátcích filmové kariery ale takové hvězdy jako Jana Brejchová či Eduard Cupák jsem už viděl hrát mnohem lépe. Možná to na mě působí tak nějak nijak protože jsem nikdy nedokázal přijít příliš na chuť ani Páralovým knihám ale i díky způsobu jakým se používalo střihu a jak byla pojata kamera se mi tenhle film zdá být sotva průměr.

Film mého srdce. Odehrává se v mém rodném městě, točily se tam všechny exteriéry. Nikdy nezapomenu na mluvu sudetského Němce Gausse, nezapomenutelný Zdeněk Blažek, kerý převáží přes Labe Vyskočila a mentoruje. Vladimíra Párala jsem poznal osobně, když jsem s ním spolupracoval v bývalé Investiční bance při obchodech na burze. A mohu prohlásit, že je i v civilním životě velmi vstřícný, milý a sympatický člověk. Nikde žádná namyšlenost, i když by měl na co.

No, některé věci technické jsem nepochopil, a na věci lidské se dívám kapánek jinak. A nemusí to být v „poloprovozu“, kteréžto slovo tu v druhé půli snímku zní stále dokolečka dokola. Film mi nic nedal, zato mne zbytečně obral o devadesát minut času. Ale nepřetáčel jsem a zase taková nuda to nebyla, takže si to vysloužilo dvacítku.

Sledování Jirešova dramatu z prostředí ústeckonadlabské chemičky mě nebavilo se stejnou intenzitou jako četba Páralovy knižní předlohy. Hodně zachraňuje dvojka mých oblíbených herců (E. Cupák a I. Vyskočil), ale příběh sám o sobě je pro mě stejně nudný a nepochopitelný v knize stejně, jako ve filmu. Přežít se to dá, ale je to celé takové... mdlé a vyčpěle chemické (kulantně řečeno).