Mladý Toscanini

Ač velmi kvalitně natočený,tento film Franca Zeffirelliho je podle mého názoru dost opomíjen. V centru dění stojí - jak sám název napovídá - mladý Arturo Toscanini (C.Thomas Howell), ve svých 18 letech velmi nadějný violoncellista. Na začátku podstupuje potupný konkurz do orchestru ve slavné la Scalle, kdy zkoušející se baví, hlučí, a adepty očividně přehlížejí. Toscanini se uprostřed své hry uraženě zvedne a z konkurzu odejde. V předsálí je osloven majitelem operní společnosti (John Rhys-Davies) a nabízí mu místo v orchestru na turné po Brazílii. Toscanini přijímá. Příprava na premiéru Aidy neprobíhá hladce. Má v ní vystoupit v Brazílii žijící a s brazilským prezidentem (Philippe Noiret) poměr udržující bývalá slavná a vrtošivá operní diva Nadine Buličovová (Elisabeth Taylor). Ona a místní dirigentská hvězda mají být hlavním lákadlem představení. Dochází k různým konfliktům, které v den premiéry vyvrcholí odchodem uraženého maestra. Premiéra je ohrožena, představení nakonec zachraňuje Arturo Toscanini, který se bez přípravy ujímá taktovky a celou operu oddiriguje zpaměti. Scéna, kdy po pár vteřinách soustředění rázně zavře partituru, uchopí taktovku a zazní úvodní tóny předehry, patří podle mého k vrcholům celého filmu, a také naznačuje schopnosti budoucího dirigentského génia. Filmu dominuje především výkon mladého C. Thomase Howella v roli Toscaniniho, Elisabeth Taylor je i přes vedlejší roli nepřehlédnutelná a svou stárnoucí divu hraje s pokorou a zřejmou úctou k režiséru Zeffirellimu. Výprava, kostýmy a ukázky z Aidy patří spolu s hereckými výkony k ozdobám filmu.