Za krásou okamžiku

Jevištěm Janáčkova divadla v Brně zní 13.11 1987 premiéra Labutího jezera, kolikátá již v za posledních sto let od prvního provedení. Hlavní role tančili Soňa Zajdová, Zdeněk Kárný a Igor Vejsada. Toto baletní provedení nastudovala umělkyně nad jiné povolanější - Olga Skálová. Je to již 35 let, kdy se prosadila prvním sólem – rolí Odety na prknech Národního divadla. V té době již dvacet roků žila svou dětskou touhou – tancem. Za sebou měla taneční školu, hořkou zkušenost z totálního nasazení při konci nacistické okupace, první angažmá v divadle po osvobození a nenahraditelná léta pod vedením Ivo Váni Psoty. Pod jeho vedením vyroste v hvězdu a tak smlouva s Národním divadlem na sebe nenechá dlouho čekat. Podepisuje ji v roce 1952. Navíc měla to štěstí, že v době, kdy tančila Odetu, byl v Praze na návštěvě významný sovětský choreograf Alexandr Romanovič Tryskin, který okamžitě rozpoznal její taneční potenciál a nabídl ji roli Zaremy v Asafjevově baletu – Bachčisarajská fontána. Jak říká sama Olga Skálová, při tomto baletu si uvědomila, co všechno lze tancem vyjádřit. Tento balet ji vynesl na samotný vrchol, a nabídky na sebe nenechaly dlouho čekat. Bylo i od televize a filmu v té době prozíravé, že zachytila taneční umění Olgy Skálové na filmový pás, již jen z toho hlediska, že balet jako takový je jedinečný a pomíjivý svou krásou. Zejména z období let 60 – sledujeme ukázku baletu Šeherezáda od Rimského-Korsakova, kde tančila Zubejdu. Stravinského Pták Ohnivák, Giselle v baletu Charlese Adama, Chloe v baletu Morise Ravela, nebo Julie v Prokopjevově baletu Romeo a Julie, také měla to štěstí, že choreografové přizpůsobovali tance jejímu umění, takže její repertoár byl velmi rozmanitý. Pronikala do samé podstaty dramatičnosti postav baletního umění, které tančila, každá její role byla propracovaná do nejmenšího detailu, jako příklad může být postava vyprahlé, vnitřně rozvrácené Mechmeny v Melikovově Legendě o lásce. V roce 1963 ji nastudoval Jurij Grigorjevič a solové výstupy byly ukázkou technického mistrovství a hlubokého vnitřního prožitku. Olga Skálová neznala nic jiného než divadlo, protože si uvědomovala, že baletní kariéra je krátká, okolo roku 1965 začíná vyjíždět do zahraničí, její baletní umní mohly sledovat diváci v Itálii, Švýcarsku, Německu a jinde v Evropě. Její umění vystihují jen dvě slova – sláva a úspěch. Takto protančila celou Evropu po desetiletí, a v roce 1974 uspořádala své poslední vystoupení, na vrcholu své slávy. Začala se věnovat baletnímu dorostu v brněnském divadle. V roce 1977 přebírá ve Státním divadle Brno místo šéfa baletu. Připravila na baletní kariéru spoustu tanečníků a tanečnic, mezi nimiž byla i Soňa Zajdová. Sama Olga Skálová nedělá rozdíl mezi klasickým a moderním baletem. Balet podle ní musí být dobře proveden, tak aby mu diváci porozuměli. Ví dobře, že české obecenstvo má rádo ucelené příběhy, ale nevyhýbá se ani krátkým baletním dílům. Přes 60 rolí ztvárnila Olga Skálova, některé z nich zachytila i televize a film, jako je například ukázka z Hanušova baletu na Shakespearovské téma, kde tančila Desdemonu. Další ukázka je z baletu Podivuhodný mandarín Bély Bartóka. V době angažmá v ND ponejvíc spolupracovala s choreografem Jiřím Němečkem. Z jejich spolupráce se zrodila Beatrice v Sluhovi dvou pánů, trojrole v Prokopjevově Kamenném kvítku, nebo dívka v Rapsody in Blue, či Kirké v Bloudění Odyseově. Sám Jiří Němeček pěje na její mistrovství chválu. Dobře ví, kolik sebeobětování Olga Skálova baletu přinesla, spolupracovali spolu přes dvacet let. Sledujeme balet Svědomí, který sestavil Jiří Němeček v roce 1964 na konkétní hudbu Viliama Bukového. Veřejnost tento balet znala jako Hirošima – drama svědomí pilota, který první shodil atomovou bombu. Podle slov ředitele odboru ministerstva kultury, patří Olga Skálová k lidem, kteří jsou u všeho nového, kteří iniciují baletní umění, právem proto dostala titul Národní umělec. Vede specializovanou školu pro baletní dorost v Brně, takových škol je v republice jen 3 a stálo to mnoho úsilí, než mohly přijmout první žáky. A tak může své zkušenosti předávat mladé generaci, která se jednou může dočkat své role Desdemony či Julie. Mimo jiné je i ředitelkou baletních soutěží, spjatých s Brnem, je předsedkyní sekce svazu baletních umělců, zkrátka svůj život zasvětila kráse pohybu.