Na konci jedné anglické ulice stojí tři domy a v nich žijí své mizerné životy obyčejní smrtelníci. Kamera si jako hrdinku dramatu vybírá jedenáctiletou dívku Skunk, jež o letních prázdninách vinou okolního dění přestane být dítětem. Osobitým sociální dramatem debutuje uznávaný divadelní režisér Rufus Norris.
Již podle názvu snímku je nasnadě, že si debutující Rufus Norris nepřichystal optimistickou podívanou o krásách každodenního života.
Křehká rovnováha relativního klidu v pozorovaném prostředí je totiž narušena hned zpočátku násilným a krvavým činem, který dá do pohybu neuvěřitelně tragický kolotoč událostí, kdy jedna pohroma střídá druhou. V centru tohoto „představení" stojí jedenáctiletá Skunk, děvče svérázné, vnímavé, nevinné, bystré a trpící cukrovkou typu A. Její život sám o sobě není ideální, navíc ji čeká mnoho traumatizujících zážitků, které ji postupně a zcela nevyhnutelně připraví o dětství. Její příběh je tvořený vývojem několika paralelních dějových linek, ovšem i přes relativně velký počet figur je mozaika motivací všech zúčastněných funkční. Norrisův přístup k žánru sociálního dramatu je vychytralý a překvapivě efektivní. Tragické a fatální činy svých hrdinů totiž pozoruje téměř rozvernou optikou a bolestné zkušenosti postav se tak ocitají v kontrastu s až lyrickou obrazovou stránkou. Notně depresivní dění je předestřeno s nevídanou režijní hravostí, jako kdyby si divadelník Norris užíval prostorovou odpoutanost i možnost práce s časem; snímek totiž např. obsahuje krátké flashforwardy odtajňující budoucnost. Tato promyšleně naporcovaná ozvláštnění nezpůsobují chaos, vždy do sebe zapadnou a díky opakování navýší emoční dopad celé sekvence.
Režisér umí být i překvapivě troufalý, neboť jako neoficiální průvodce dramatem si stanovil uličnická dvojčata, jež korzují celým filmem jako personifikace rebelujícího i bezstarostného dětství a v příhodný moment počastují jednoho z hrdinů přesně mířenou bombou v podobě igelitového pytlíku s výkaly. Není ani nutno dodávat, že tenhle „dáreček" potká protagonisty v momentě, kdy jsou příslovečně na dně.
Norris klade velký důraz na procítěné, avšak velmi naturalistické herecké výkony. Znalcům britské divadelní scény udělá radost angažování Roryho Kinneara do role cholerického a chorobně ochranitelského vdovce a trojnásobného otce samoživitele, jehož zoufalá prchlivost stojí na počátku všeho zla. Celý film si pro sebe „ukradla" tehdy dvanáctiletá debutantka Eloise Laurenceová, jejíž jméno a tvář je jistě záhodno si do budoucna zapamatovat.
Kristýna Pleskotová, LFŠ 2014
