Moje levá noha

Režisér a scenárista Jim Sheridan dává přednost námětům, spojeným s jeho rodným Irskem. Vybírá si silné příběhy, k jejichž zpracování používá střídmých filmařských prostředků. Tak tomu bylo i u jeho režijního debutu Moje levá noha (1989), natočeného na základě stejnojmenné autobiografické knihy irského spisovatele Christyho Browna. - Brown, postižený od narození mozkovou obrnou, byl schopen trochu komunikovat pouze prostřednictvím jediné pohyblivé části svého těla, levé nohy. S vynaložením obrovského úsilí se naučil nohou psát a malovat, a tak dát svému okolí najevo, že jeho mozek pracuje normálně. Díky odborné péči začal Christy v dospělosti i poměrně dobře mluvit. - Sheridan odmítá nabízející se emotivní pohled na složitý osud svého hrdiny; soustřeďuje se na vypjaté chvíle Christyho života, v nichž tvrdohlavý invalida usiluje o vymanění se z "daného " osudu i prostředí (např. neochota malého Christyho opustit dřevěný invalidní vozík, v dospělosti jeho výsměch ženám, nabízejícím mu platonický vztah). Výjimečné herecké výkony, podložené studiem ochrnutí a jeho projevů, podali oba představitelé Christyho, malý Hugh O 'Conor (Christy v dětství) i Daniel Day-Lewis (dospělý Christy), jehož výkon byl oceněn Oscarem. Brenda Frickeróvá, hrající hrdinovu matka, dostala Oscara za vedlejší ženskou roli. -ana-, Filmový přehled 1994/8/7