Moje sestřička

Nizozemský snímek Moje sestřička (1995) patří mezi "skromné", umélecky zaměřené projekty, maximálně soustředěné na autorskou výpověď. Mladý režisér Robert Jan Westdijk podává jednoduchý příběh s neočekávanou pointou prostřednictvím rafinovaných formálních prostředků; intimní drama dvojice sourozenců je díky tomu povýšeno na obecnější úvahu o moci a slabosti videa. - Martijn Zuidewind přijede na návštěvu ke své' mladší sestře Daantje; sourozenci se léta neviděli, přesto je však spojuje velmi těsné pouto. Dívka dovolí, aby bratr pronikl s videokamerou do jejího soukromí a postupně ji svévolně oddělil od jejích kamarádů i od milence Ramona. Stále zřerelněji se ukazuje, že v dětství sourozenců je skryto vážné' trauma, jež dodnes ovlivňuje jejich život i vzájemné' vztahy (rodiče kdysi přistihli mladistvého Martijna nahého v posteli jeho malé sestry). Marrijn po letech sestru vyhledal proto, aby jí i sobě pomohl "vyluštit", co se vlastně tehdy stalo. To však zůstává téměř do konce tajemstvím i pro diváka, jehož pozornost obrací překvapující (a šokujícně nevinná) pointa zpět ke zprostředkovatelskému médiu videa. To je totiž třetím - a možná nejdůležitějším - aktérem komorního vyprávění. Režiser zachycuje téměř celý příběh Martijnovou kamerou včetně retrospektiv, jež jsou amatérskými rodinnými záběry z hrdinova dětství a dospívání. Výjimkou je ironická "tečka" příběhu, umístěná mezi závěrečné titulky. Martijn zůstává až na řídké' okamžiky pro diváka neviděn a existuje jen jako "muž za kamerou", zprvu s dotěrnou zvídavostí sledující, komentující a manipulující sestřin "příběh". Z tvůrce-agresora se však mladík postupně ocitá v roli oběti, jež se ukazuje být traumatizovanější a osamělejší než sestra. Když je pravda o minulosti odhalena, nastává čas konečně vypnout video, a teď už nepotřebné kazety (tedy vlastně Westdijkův film) skončí na bleším trhu. - Pozoruhodný snímek zaujme možná spíše svou myšlenkou a formálně nezvyklým a čistým zpracováním než samotným, poněkud překombinovaným příběhem. Originální úvaha o falešné objektivitě a nebezpečné manipulovatelnosti "zřetelně viditelných" faktů vznikla v poloproíesionálních podmínkách nezávislé produkce. Na jejím vzniku se podílelo partnerské seskupení čtyřiceti firem í soukromníků, zastřelených produkční firmou Grore Broer Filmwerken. Skupina mladých nadšenců připravovala natáčení celý rok. Proběhlo sto čtyřicet šest konkursů, s velkou péčí se vybíraly interiéry i exteriery. Snímek byl natočen na Betacam SP a po dokončení přepsán na 35mm pás. Získal řadu cen a mimo jiné byl za účasti režiséra uveden i v sekci Jiné pohledy na 31. MFF Karlovy Vary 1996. Autor/Zdroj: /Filmový přehled