Janek Pětrandočepice

Pro dětského diváka připravilo ostravské televizní studio pohádku JANEK PĚTRANDOČEPICE, kterou scenáristicky zpracoval Zdeněk Miczko. Příběh o nebojácném Jankovi, který si poradí i se strašidly, ale nakonec přece jen pozná strach – strach z války – má, jak je z popsaného děje patrné, aktuální téma. Dobrý úmysl autorů a konečná realizace však nemusí být jedno a totéž, což potvrdila i ostravská inscenace. Motiv války připomíná již zarámování pohádky postavou vojenského vysloužilce, kterého Petr Pelzer interpretuje dílem jako vypravěče, dílem jako aktéra příběhu. Již tato postava je občas spíše prvkem retardujícím a předznamenává určitý rozpor typický pro celou inscenaci. Pohádka je natočena v krásném prostředí beskydské přírody, ale její reálnost se špatně snáší s divadelní stylizací strašidelných postav (nejmarkantněji Jiří Čapka), stejně jako s kašírovanou zemitostí postav lidových (Jan Fišar, Jiřina Froňková, Lenka Kucharská). Celá pohádka tak působí vykonstruovaně, násilně, má až nepříjemně moralizující podobu. Nejproblematičtější je však pojetí vojáků pronásledujících Janka personifikujících válečné nebezpečí. Je nepochopitelné, proč by se právě těchto komických figurek měl Janek tak bát, skutečná podoba války je opravdu mnohem hrozivější než tito v podstatě dobromyslní, byť omezení chlapíci. Aktuální poselství pohádky zůstává v realizaci pouze ve slovech, není sděleno obsahem uměleckého díla. A tolik hereckého „pohádkového“ klišé si dětský divák také nezaslouží, protože jde o diváka citlivého a vnímavého. K úspěchům tvorby pro děti se toto dílo ostravského studia rozhodně nezařadí. PATEROVÁ, Jana. Pro mladého diváka. Kulturní měsíčník – kulturně politický časopis Severomoravského kraje. 1985, roč. 3, č. 4, s. 55 – 56. [upraveno, zkráceno]