Nosorožec dvourohý

Snad žádný jiný světadíl nezaznamenal za tak krátké období tak velký úbytek zvířat jako Afrika. Některé druhy byly zdecimovány na minimum a některé byly vyhubeny úplně. Přežijí nosorožci? Před příchodem bílého muže na černý kontinent lovili původní obyvatelé zvěř převážně na okamžitou spotřebu, nebo ještě tak pro obchod v sousední vesnici. Už tehdy se ale v některých oblastech ve velkém zabíjeli sloni a slonovina putovala k arabským obchodníkům. Ti se kromě obchodu s otroky a slonovinou čím dál více zabývali také prodejem nosorožčích rohů. Rohovina byla žádaná především v Jemenu. Střenka tradiční dýky z takového materiálu byla a stále je vysoce ceněna. Roh se tak kromě majestátní ozdoby majitele stal současně také prokletím jednoho z největších suchozemských savců. I přes tyto ztráty se odhaduje, že ještě na počátku minulého století bylo v Africe přes milion nosorožců. Současně s rozvojem kolonií však rostl i trofejový komerční lov a také pytláctví. Pytlácká oka často způsobují velmi kruté utrpení zvířatům, protože ne vždycky se zvířata ve smyčce uškrtí ihned. Někdy jim odumírá noha, někdy se zamotá smyčka kolem hlavy. Potom to trvá týdny, než jim třeba šelma to utrpení zkrátí. V 60. letech zůstává v Africe asi 100 000 nosorožců dvourohých, neboli černých. V 70. letech však došlo k téměř úplnému vyhlazení asijských druhů nosorožců. Důvodem byla víra v zázračné účinky rohu v tradiční čínské medicíně. Nenasytné asijské trhy pak obrátily svou pozornost k Africe. Tlak na získávání rohoviny se znásobil. Výborně vyzbrojení pytláci a pašeráci začali být dobře organizováni. Ze zabitého zvířete brali jen rohy, zbytek nechávali na místě. Už při nálezech ostatků zvířete lze s velkou dávkou pravděpodobností říci, jestli zvíře bylo upytlačeno, anebo uhynulo z jiných důvodů. Masové vybíjení nosorožců od 70. let způsobilo v průběhu příštích dvou desetiletí ztrátu neuvěřitelných 96 procent ze zbylé populace nosorožce dvourohého. V 90. letech tak ze čtyř poddruhů, roztroušených na obrovských územích celého kontinentu, zbývalo jen něco přes 2 000 jedinců. Pro kousek rohoviny, pro planou naději na její léčivé účinky, padly desetitisíce tlustokožců. V posledních desetiletích cena rohoviny velmi stoupla, a to způsobuje i nadále vybíjení afrických nosorožců. Západní poddruh nosorožce dvourohého, Diceros bocornis longipes, sice přežil rok 2 000, ale jen o pár let později je prohlášen za vyhubeného. Drama s nosorožci pokračovalo také v Asii. Ani intenzivní ochrana nedokázala zabránit tragickému konci vietnamského poddruhu jávského nosorožce, Rhinoceros sondaicus annamiticus. Poslední jedinec byl zabit v prosinci 2011. Další africké druhy, jako například severní bílý nosorožec, jsou zdecimovány na několik posledních jedinců. Zařazují se tak mezi nejvzácnější zvířata planety. Přesto se alespoň u některých nosorožců podařilo hrozbu bezprostředního vyhubení prozatím zažehnat. Chov nosorožců černých v péči člověka je jakousi pojistkou pro přežití druhu. Mezi světové velmoci v jejich rozmnožování se může směle řadit královédvorská zoo. Od roku 1971 se zde za 40 let narodilo neuvěřitelných 35 mláďat. V květnu 2009 se uskutečnil transport tří nosorožců dvourohých odchovaných v Zoo Dvůr Králové. Jabu, Jamie a Deborah letěli přímo na letiště Kilimandžáro v Tanzanii. První měsíce strávili v aklimatizačním zařízení pod dohledem mezinárodního týmu odborníků. Signalizační stěny, ozbrojené hlídky, vysílačky umístěné do rohů zvířat. To jsou všechno opatření, která mají snížit riziko narůstajícího pytláctví. Báječné je, že už po dvou letech se začali množit. Čína dnes v mnoha afrických zemích investuje, staví silnice, těží suroviny. Pro pytlácké gangy je tak mnohem snazší udržovat komunikační sítě a kanály, kterými rohovina putuje do Asie. V roce 2007 bylo jen v Jihoafrické republice zabito asi 13 nosorožců. V roce 2010 to byly již více než 3 stovky, a o rok později už téměř 500. Pytláctví zažívá ohromný boom. Pro ochránce zvířat je nesmírně těžké zvířata ubránit. Zdroj: Česká televize