Dlouhý týden

Československá televizní tvorba si libovala v tom, že matka při příchodu domů hned ode dveří hystericky svolávala rodinu. Já nevím, kde na tom byli, já jsem tohle nikdy nikde nezažil.

Moje příbuzná by to asi komentovala jako že to „byla fajna duperela“. Nevím, co to přesně je, ale je to výstižné. Marně hledám něco, za co dát plusová procenta, ale nic mne nenapadá.

Vcelku povedený film, hudba dobře dokresluje děj. Takovéhůe filmy se už teď netočí, teď by tam buď musela být křečovitá sranda nebo deset mordů, obyejý život obyčejných lidí současné filmaře nezajímá.

Průměrný televizní film z brněnské produkce. Gabriela Vránová (Věra) začíná mít pocit, že na ni rodina nemá čas a cítí se osaměle. Vymyslí si plán, jak si se svým manželem (Ladislav Lakomý) v klidu popovídá. Podaří se jí svoji osamělost pokořit? Na konci filmu se to dozvíme a jak všechno bude pokračovat uvidíme ve volném navázání s názvem Dlouhý měsíc. Ještě bych zmínil Janu Ebertovou v roli Věřiny matky, která je asi nejvíce známa jako septimánka Zdenka Chalupová z kultovní študácké komedie Cesta do hlubin študákovi duše a hudbu Jiřího F. Svobody, jejíž rozmanitost se krásně poslouchá a jejíž dramaturgie je dokonalá, například když Věru chytne žlučníkový záchvat, tak smyčce znepokojivě a téměř až hororově sílí. Je vidět, že J.F.Svoboda byl opravdový mistr a žádnou práci, ani pro televizi neodflákl. Což v dnešní době už neexistuje.