Motiv pro vraždu

Jako celek je tenhle povídkový hodně těžké hodnotit, protože jednotlivé povídky se dost odlišují nejen obsahem, ale také kvalitou scénáře a stylem režijní práce. Herecky je to ve všech případech dobré (není divu podíváte-li se na obsazení). Mě osobně nejvíc zaujala prostřední povídka od Jiřího Svobody, ale nakonec jsem to sečetl, podělil a celek mi vyšel lehce nad průměr. Určitě je to film koukatelný i po téměř půlstoletí.

Ze všech tří povídek mě nejvíc zaujala ta první režiséra Júliuse Matuly. A to hlavně kvůli Iljovi Prachařovi, který perfektně zahrál roli muže, který se nedokáže ubránit svému chtíči a znásilní náhodnou stopařku. Pak už to jde jedno za druhým, protože náhoda je blbec. A v tomhle případě nejen jedna náhoda. Každý to známe ze své zkušenosti, prostě Murphyho zákon: Když se má něco pos..., tak se to pos.. atd.

V podstatě zfilmované soudničky, ale jinak dobrý pokus o sondu do duší vrahů a jejich motivů - od vnitřně patologické osobnosti přes slabošského narkomana po muže v těžké situaci, frustrovaného okolím.

Jaké cesty vedly tři muže k tomu, že spáchali zločin nejodpornější - vraždu. Byl to nedostatek peněz na drogy, kterým podlehl, obava z prozrazení sexuálního zločinu nebo strach z prozrazení krádeže, kterou spáchal jako čerstvě propuštěný? Prostě to vedlo k závažnějšímu zločinu. Zajímalo by mne, proč byl film natočen černobíle.