Moucha

Kanadský režisér David Cronenberg se ve své tvorbě programově věnuje hororu. Ve svých filmech často využívá bizarní nápady (vlastní i cizí) a orientuje se na temné stránky lidské psýchy, jež zobrazuje s pozoruhodnou přesvědčivostí a nebývalou výtvarnou odpudivostí. Jeho rané snímky mu zajistily kultovní proslulost mezi znalci žánru, a1e prosadit se u širokého publika se mu podařilo až desátým celovečerním filmem, jímž byla právě Moucha. Stejnojmenná povídka George Langelaana byla poprvé zfilmována v Hollywoodu režisérem Kurtem Neumannem už v roce 1958, tehdy jako B-film s má1o známými herci, s omezeným rozpočtem a lacinými filmovými triky. Cronenberg ve spolupráci s Charlesem Edwardem Poguem povídku scenáristicky přizpůsobil svému stylu a režijním ztvárněním jí dodal svůj osobitý punc. Přes značný podíl působivých maskérských efektů na konečném tvaru snímku zůstala Moucha především filmem o člověku, o "šíleném vědci" Sethu Brundlovi, kterého nečekaná komplikace při telepřenosu vlastní osoby dostává do neřešitelně situace a odsuzuje ho k postupné degeneraci a zániku. Ideálním představitelem hlavního hrdiny se stal do té doby málo známý Jeff Goldblum, jemuž zdařile sekunduje jeho pozdější manželka Geena Davisová. Film získal Oscara za nejlepší masky a jeho velký komerční úspěch vedl k natočení méně podařeného pokračování Moucha II. Autor/Zdroj: /Filmový přehled Stalo se něco, co se stát nemělo. Při teleportaci se smísily chromozomy člověka a malé mouchy. To, co vzniká - mutovaná životní forma - má mnohem zrůdnější podobu, než si kdo dokáže představit. Horrorovou vizi přerodu člověka v děsivé monstrum nabízí v remaku filmu Moucha kanadský režisér David Cronenberg. David Cronenberg patří ke generaci tvůrců ' 70. let, kterým učaroval filmový horror. Ne však primitivní příběhy, v nichž dominují nejrůznější vraždící monstra, míhají se nože či sekery zatnuté do hlav a stupidní záplavy nesmyslně brutálních krvavých scén. Ve svých filmech Scanners, The Dead Zone (Mrtvá zóna) nebo Dead Ringers (Dvojčata) pracuje Cronenberg s biologickými, genetickými či technickými kolapsy, vedoucími k dramatickým horrorovým zápletkám. Velkou roli v jeho příbězích hraje psychologický faktor - jednání, duševní stavy a děsivé vize člověka v krizových situacích. Nejinak je tomu i ve filmu Moucha, kde z poklidné „love story" děj prudkým zlomem přechází do drsného horrorového šoku. Mladá novinářka Veronica se na odborné vědecké výstavě seznamuje s podivínským vědcem Sethem Brundlem a přijímá pozvání k návštěvě jeho laboratoře. Jejímu vybavení dominují dvě obrovitá vejce. Brundle vysvětluje, že jsou to speciální kabiny, díky jimž je možno uskutečnit tzv. teleportaci (přemístění objektu z jednoho místa na druhé). Nevěřící Veronice navrhuje zkoušku - v silně erotické scéně si Veronica svléká punčochy, které pak Brundle nechává přemístit z jedné kabiny do druhé. Šokovaná dívka si začíná uvědomovat, že se zde skutečně rodí velký vědecký objev. Stále se však nedaří teleportace živé hmoty - při přemístění pokusné opice se ve druhé kabině objeví pouze beztvará krvavá masa. Mezi Brundlem a Veronicou vzniká milostný poměr, provázený Sethovými žárlivými výstupy a skandály. Po jednom z nich se opilý Brundle rozhodne vyzkoušet přenos sám na sobě. Pokus se zdaří - až na malý detail - v přenosové kabině byla s vědcem teleportována malá moucha... V tomto okamžiku začíná drastický přerod Setha Brundla v mutovanou životní formu. Nejprve ošklivé skvrny na kůži, posléze začínající ochlupení na lopatce a nakonec až morbidně detailní fáze definitivní mutace v hrůzný nepřirozený organismus, proces, při němž z těla odpadává v cárech kůže i různé orgány (nos, uši apod.). Hrůzostrašná přeměna mladého vědce se dokonává v laboratoři za nedobrovolné přítomnosti Veroniky, která agresivní děsivé monstrum nakonec sama likviduje. V jejím těle však už nezadržitelně klíčí nový život... „Když budeme žít dostatečně dlouho, staneme se také monstry," říká v jednom rozhovoru Cronenberg. „Zuby vypadnou, kůže se nepřirozeně zbarví a zkrabatí. Seth Brundle není monstrum jako např. Vetřelec - stále má totiž v sobě lidskost. Jeho mutace pro mě představuje něco jako stárnutí člověka." Nutno říci, že Cronenberg i jeho štáb speciálních efektů (včetně tvůrce děsivé figury Mouchy Chrise Walase) si na realizaci filmu dali skutečně záležet. Po technické stránce je Moucha se svým filmovým předchůdcem (1958) z dílny Kurta Neumanna absolutně nesrovnatelná. Záplava vizuálních triků a především dokonalá práce maskérů, díky nimž postupný přerod Brundla nabývá morbidní věrohodnosti, dynamické tempo a rychlý střih nenechají diváka ani na chvíli vydechnout. Napětí, které od počátku cítíme, dokáže Cronenberg mistrně vygradovat především ve Veroničiných hrůzných vizích mutanta, který se utváří v jejím těle. Co na tom, že buchar z původní Langelaanovy povídky v závěrečné scéně Brundlovy popravy nahrazuje brokovnice, důležité je, že děs, napětí a dramatičnost diváka uchvátí - a v tom je Cronenberg skutečně mistr. Přiznává to ostatně i současný král literárního horroru Stephen King ve své knize Dance Macabre. jik Cinema 1991/3/31 Autor/Zdroj: jik/Cinema