Zrzek

Malý chlapec, zvaný podle barvy vlasů Zrzek (Poil de carotte), trpí šikanováním matky a výsměchem sourozenců, ignoruje jej i otec. Jako nemanželské dítě je hlavní příčinou nepřátelství mezi rodiči, kteří jen kvůli velké rodině udržují manželství. Chlapcovo trápení vede k tragickému rozuzlení... Henri Graziani ve svém režijním debutu obrátil pozornost k osvědčené literární předloze Julese Renarda Zrzek (Poil de carotte), která se značnému zájmu těšila dlouhá léta na divadelních jevištích. Pro pár manželů Lepicových oslovil skutečnou manželskou dvojici Philippe Noiret - Monique Chaumette, což byla v jejich případě ojedinělá spolupráce před filmovou kamerou (znovu se takto sešli v roce 1991 u filmu My dva, znovu v Grazianiho režii). Film Zrzek neměl nijak velký úspěch, což Philippe Noiret ve svých pamětech odůvodnil několika fakty. Zatímco předešlé adaptace Renardovy předlohy pracovaly s kontrastem neduživé dítě - stárnoucí tyranská matka (což byl i případ umělecky hodnotného filmového zpracování z roku 1932 s dětskou hereckou hvězdou Robertem Lynenem), Graziani pojal námět po svém a před kameru postavil zcela normálního a temperamentního chlapce s matkou v adekvátním věku. Dalším důležitým momentem se ukázalo vyčpělé téma týrání dětí ze strany rodičů, které po studentských bouřích v roce 1968 pozbylo na aktuálnosti.