Opuštěná země

Opuštěnou zemí z titulu filmu je míněna režisérova rodná Srí Lanka, ostrov s historií starou několik tisíc let (sláva prvního velkého královského města Anuradhapury započala již kolem roku 500 před naším letopočtem), jenž zažil nejkrvavější a nejdelší válečný konflikt celé své historie teprve v nedávných desetiletích. Občanská válka mezi většinovými, na vládě se podílejícími a buddhismus vyznávajícími Sinhálci a menšinovými hinduistickými Tamily trvala od roku 1983 do roku 2009, tedy celých 26 let. Během nespočtu ozbrojených střetů mezi sinhálskou armádou a tamilskými separatistickými skupinami (z nichž nejvlivnější a nejpočetnější byli Tygři osvobození tamilského Ílamu, známí jako Tamilští tygři) zahynulo kolem 100 000 Srílančanů a nepočítaně jich bylo zraněno. Takřka epochální význam Jayasundarovy Opuštěné země netkví pouze v radikální umělecké formě a v největším úspěchu srílanského filmu na světových filmových festivalech v historii (Zlatá kamera za nejlepší debut na MFF v Cannes v roce 2005), ale především v dosud nepoznané otevřenosti reflexe (tehdy stále probíhajícího) válečného konfliktu. Jayasundara ho představuje bez patosu a efektů velkých bitevních scén, jeho cílem je naopak vytvoření obrazu války ve své obludné každodennosti. V mnoha scénách tak režisér staví do kontrastu přirozenou krásu země a zmechanizovaně a tísnivě působící projevy válečného konfliktu. Do popředí tak vystupuje protipól přirozeného života mimo válku a nepřirozenosti válečného stavu, který se objevuje v řadě konkrétních scén (myjící se polonahá dívka versus „přetlačující se" vojenská vozidla, vyděšená utíkající dívka zastavená znakem minového pole) i filmových prostředků (odvěké ticho a přirozené zvuky krajiny-džungle versus mechanický hluk tanků a vojenských náklaďáků). Příběh své milované země zničené a „opuštěné" válkou vypráví Jayasundara prostřednictvím statických estetizovaných záběrů, ve kterých velmi efektivně využívá vnitrozáběrovou montáž, jednotlivé plány hloubky záběru či několikanásobné rámování. Film tak připomíná sled dílčích dokonale prokomponovaných scén, jež dohromady tvoří smutné tablo otisku války v jedné opuštěné osadě. Postavy filmu jsou často utopeny ve velkých záběrových celcích, tedy záměrně podřízeny krajině a zemi, z níž vzešly. Bezejmenné postavy jsou se zemí propojeny také prostřednictvím své sexuality, která ve filmu probleskuje v několika odvážných živočišných erotických scénách, odehrávajících se v plenéru (podobně jako v Jayasundarově krátkém filmu Prázdný pro lásku či ve Weerasethakulově romanci Slastně tvá, uvedené na loňské LFŠ). Jan Jílek, Letní filmová škola 2012