Osud talentu v Čechách

Malíř Alfons Mucha a jeho Slovanská epopej jsou tématem vyprávění Zdeňka Mahlera. Dílo je v současné době po dlouhých debatách a sporech vystaveno v Národní galerii, ve Veletržním paláci v Praze (1995). Televizní dokument natočený v roce 1995 provází vyprávění spisovatele Zdeňka Mahlera o osudu Slovanské epopeje. Zdeněk Mahler ho nazval v podtitulu „vyprávěním o české marnotratnosti“. Se zaujetím a schopností vyložit v souvislostech smysl díla i umělcova života se zabývá osudem malíře, který na konci století v Paříži vynikl ve stylu nazývaném secese, art nouveau nebo také styl „Myša“. Byl nepřekonatelný v oboru, kterému dnes říkáme užité umění, maloval reklamy, plakáty, navrhoval šperky a toalety velkých hereček, zařízení salónů, vzorky tapet i oblekových tkanin. Stal se tvůrcem ideálu krásy, kreslil „zamyšlené krásky obklopené množstvím květů, motýlů a lodyh“, byl považován za velekněze secese. Po návratu do Čech – před první světovou válkou – nastává zlom v Muchově tvorbě a tento světoobčan náhle zaplane až patetickým pocitem vlastenectví a chce svým uměním posloužit především svému národu. Stačí ještě odjet do Ameriky, aby malováním portrétů milionářů a jejich manželek vydělal na ohromný projekt zamýšlený jako 20 grandiózních pláten 6 x 8 metrů ze slovanské mytologie a českých dějin. Rozvrhl si práci na pět let, ale strávil se Slovanskou epopejí téměř 20 let. Zdeněk Mahler tvrdí, že Muchova snaha po harmonii, po naplnění ideálů víry, naděje a lásky z něj činila přímo čítankového idealistu. Jaký byl osud Muchův v Čechách? Když dokončil Epopej, byla tady nová doba, nová Evropa, nastoupila nová umělecká generace. V jejích očích Alfons Mucha příliš uznání a přízně nedošel.