Jestliže první polovina 70. let bývá považována za zlatou éru blaxploitation, zbývající roky desetiletí představují již úpadek, či přímo poslední tažení. Na druhou stranu právě v této době vznikaly ty nejabsurdnější, nejblouznivější a „nejulítlejší" filmy, které potěší srdéčko každého gurmána kinematografického nevkusu a odpadu. Z hromady řemeslných potratů, scenáristických zrůdností a hereckých ostud vyčnívají mnohotvaré snímky Rudyho Raye Moorea. Varietní komik, hudebník a zpěvák proslul jako průkopník vulgárního humoru plného sexuálních narážek, ale také svými rozšafně frajerskými rýmovačkami, kvůli nimž bývá označován za praotce rapu. Ikonickým se stalo jeho varietní alter ego Dolemite, křiklavá karikatura na typické blaxploitation hrdiny, kterou vedle pódia a komediálních desek uplatnil i ve dvou filmech.
Stejně jako o rok starší Dolemite (1975) představuje Lidské tornádo okatě laciný škvár, financovaný Moorem z vlastní kapsy, jehož stopáž sestává z nonsensových a vzájemně nesouvstažných sekvencí. Velmi tenká linie příběhu je neustále nabourávána záznamy varietních vystoupení nejen Moorea, ale i řady hudebníků, zpěváků, tanečnic, a dokonce i ohnivou show. V pravidelných intervalech se děj přesouvá také do ložnic, abychom poznali, proč se hrdinovi přezdívá Lidské tornádo. Sám Dolemite je jakýsi blaxploitation polobůh - prostopášný, prostořeký a prosťáčkovsky velkohubý bonvián žijící v luxusu, na který si zřejmě vydělává jako varietní bavič, pasák i placený milenec. Sex je pro něj zdrojem obživy, způsobem jak si protáhnout tělo i prostředkem k vyslýchání. Vedle směšně tvrďáckých rýmovaček, které trousí z rukávu při jakékoli situaci, je jeho hlavní zbraní zcela zběsilé umění karate. Osekáme-li vyprávění filmu o veškeré nesmysly, vyjde nám, že hrdina je na útěku před policií, protože dělal gigola šerifově manželce. Mezitím pomáhal dobrosrdečné černošské provozovatelce úspěšného klubu v boji se zlotřilým, sadistickým a samozřejmě bílým konkurentem. Ale o to tu ve skutečnosti nejde. Klíčové je, že všechny ženy mají velké dekolty či žádné svršky, Dolemite vymlátí sám barák plný padouchů a občas nějaký promotér ohlásí další vystoupení.
Jednoznačnou předností Lidského tornáda je fakt, že se ani na chvíli nebere vážně. Celkovému stylu snímku odpovídá i naivní forma, která výsledek posouvá na jakousi moderní „zhuleneckou" verzi přízemních karnevalových frašek, oslavujících tělo ve všech jeho projevech. Před absolutním skonem blaxploitation v roce 1979 Rudy Ray Moore ještě ztvárnil titulní roli ve fantasmagorické jarmareční moralitce Petey Wheatstraw (1977). Sám pro sebe produkoval karatistickou disco operu Disco Godfather (Disco kmotr, 1979), v níž pod nánosem tanečních sekvencí a hrdinových eskapád prosvítá příběh o vytlačení drogových dealerů z ghetta.
Jiří Flígl, Letní filmová škola 2012
