Mezi dvěma světy

„Vše, co se stalo dříve, se může stát znovu," říká na konci filmu hlavnímu hrdinovi starý muž (nebo jeho alter ego?), stojící ve vodě. A právě relativita času a jeho cykličnost jsou základními stavebními prvky druhého Jayasundarova filmu, který potvrdil jeho pozici jednoho z největších asijských talentů současnosti (film byl uveden v soutěžích na prestižních festivalech v Benátkách a Torontu). Jayasundara se formálně posouvá od vycizelovaných a estetizovaných záběrů v pevném rámu z Opuštěné země k mnohem komplikovanějším nestříhaným scénám, kterým dominují především horizontální pohyb kamery a vždy určitá klíčová vnitrozáběrová akce. Film je opět zaplněn nespočtem výtvarně silných obrazů a sekvencí s výjimečnými vizuálními motivy, vycházejícími ze země a krajiny (malí krabi lezou po hrdinovi ležícím v písku, psi požírají mršinu krávy, hrdina uvězněný v kmeni stromu). Zatímco Opuštěná země jasně a zřetelně odkazuje ke konkrétnímu válečnému konfliktu (občanská válka na Srí Lance), Mezi dvěma světy je film po všech stránkách mysteriózní a abstraktní v duchu sloganu filmu „nic magické není nepravděpodobné". S již zmíněnou relativizací času souvisí relativizace prostředí, postav i jednotlivých motivů - stejně jako se ve filmu prostupují jednotlivé časové vrstvy, prostupují se i postavy a jednotlivé příběhy. Hlavní hrdina padá z nebe a po účasti na revoluci v bezejmenném městě se dostává na venkov, kde se jeho příběh mění v legendu o princi skrytém ve stromu (dříve vyprávěnou ve filmu jedním rybářem). Ve filmu je jasně patrný kontrast města a venkova, obě tato základní prostředí jsou však spojována motivy násilí a agrese. Město je ovládáno bizarní televizní revolucí - po celé Asii jsou ve velkých městech ničeny televizory a televizní věže jako symboly deus ex machina, dávajícího shůry vojenské rozkazy. Na venkově je síla televize nahrazena silou mýtu o dávných válkách, skrývajících se mužích a princi schovaném v kmeni stromu. Také v těchto mýtech je ústředním hnacím motorem násilí, které se na rozdíl od globalizovaného města (viz scéna s bitím muže v kostýmu Mickeyho Mouse) úzce propojuje s koloběhem života a smrti v džungli a v horách. Režisérovým záměrem bylo simulovat ústně vyprávěné příběhy se všemi jejich specifiky, mezi něž patří repetitivnost, vynechávání určitých pasáží či významný prostor pro dotváření příběhu posluchačem. Proto je snímek Mezi dvěma světy fascinující otevřenou strukturou s řadou nedořečeností a zdánlivě nelogických scén, které vybízejí zhýčkaného evropského diváka k nebývalé (a proto velmi cenné) aktivitě a pozornosti. Jan Jílek, Letní filmová škola 2012