Všechny blaxploitation filmy v různé míře obsahují kontroverzní sekvence projevů rasismu či naopak tvrdého odporu černošských hrdinů vůči útisku, ale žádný jiný snímek se v radikálnosti a provokativnosti nevyrovná této adaptaci revolučního románu Sama Greenleeho. Zatímco o ostatních titulech cílených na černošské publikum lze říci, že prostřednictvím sympatických a idealizovaných hrdinů či hrdinek naplňovaly individuální sny svých diváků, Černý strašák u dveří je v zásadě jediný film, který do uhrančivé fikce převádí plány na černošskou revoluci, hlásané militantními a separatistickými odnožemi hnutí za práva Afroameričanů.
Název snímku i původní knihy odkazuje k typickému projevu pozitivního rasismu, kdy instituce najímaly černochy, kterým daly pracovní místo blízko u vchodu, aby tak příchozím sugerovaly dojem, že neaplikují rasovou diskriminaci či podporují rasovou integraci. Film vychází z premisy, že na základě programu vymyšleného senátorem, jenž před volbami potřebuje nahromadit hlasy od černošských voličů, je CIA nucena dostát rasovým kvótám a přijmout mezi své agenty také černocha. Vyřazovacím výcvikem jako jediný projde na první pohled nenápadný a uhlazený Dan Freeman. Ovšem po nějaké době ze zpravodajské služby odejde, aby se v rodném Chicagu věnoval sociální a komunitní práci. Ve skutečnosti za pomoci taktik naučených u CIA přemění hlavní z místních gangů v disciplinovanou guerillovou skupinu s cílem rozpoutat po celých USA organizovanou revoluci.
Snímek stejně jako kniha, jejíž autor se podílel na scénáři, od předestřených pozic neuhýbá k jakýmkoli kompromisům. Díky tomu, že Černý strašák u dveří neobsahoval sex, nahotu, explicitní násilí ani vulgaritu, na rozdíl od většiny blaxploitation, byl navzdory své kontroverzní povaze ratingovým úřadem označen jako přístupný pro rodiny s dětmi. Nicméně právě coby dílo s politicky a společensky nebezpečným poselstvím byl film na základě intervence FBI pár dní po nasazení do kin stažen z distribuce. Vedle motivu černošské guerillové války na území USA představuje druhou hlavní linii vyprávění jízlivá reflexe rasismu v dobové americké společnosti. Ostatně revoluční taktika představená ve filmu staví v prvé řadě na využití rasových předsudků bílých jako zbraně v boji. Hrdinovo kódové označení Strýček Tom odkazuje k jednomu z klasických a aktivisty napadaných archetypů černošských postav v tradiční kultuře, jež platí za synonymum oddané podřízenosti a ponížené ochoty sloužit bílým. Právě díky tomu, že se hrdina chová jako zakřiknutý a kariérnímu ideálu oddaný člen konzumní společnosti, zůstává stranou pozornosti zpravodajských služeb a policie. Jak sám říká svým následovníkům: „Černoch s mopem, kbelíkem nebo smetákem může v téhle zemi vkráčet takřka kamkoli. A usmívající se černoch je přímo neviditelný".
Jiří Flígl, Letní filmová škola 2012
