Škatulata, hejbejte se!: František Brož

Pan František Brož (narozen v roce 1936) je synem sedláka, který vlastnil statek ve Slavhosticích na Jičínsku. Usedlost patřila rodině od roku 1904, kdy ji zakoupil dědeček pana Františka. Ke statku patřilo 25 hektarů orné půdy a 7 hektarů lesů a luk. Otec pana Františka byl, jak sám Syn říká „ typ moderního a vzdělaného sedláka“. Vystudoval střední zemědělskou školu v Chrudimi a už před válkou se snažil práci na statku co nejvíce mechanizovat, aby lidem odpadla těžká práce. Kupoval nové stroje, zajímaly ho nové technologie a postupy. Syn František například vzpomíná, jak si jeho maminka nemohla koupit baloňák, protože vybavení statku mělo přednost To samozřejmě budilo u mnohých v české vsi závist. Už v roce 1924 jim někdo podpálil stodolu… Po převratu komunistů v Únoru 1948 se začala zakládat jednotná zemědělská družstva, kam tatínek pana Františka odmítl vstoupit. Ve Slavhosticích už před válkou vyhráli volby komunisté a nyní měli zcela „volné ruce.“ V roce 1950 začalo neúměrné zvyšování dodávek, za jejich nesplnění následovaly pokuty a postupné zabavování majetku. V červenci 1951 byl tatínek poprvé zatčen STB a odvezen do Jičína. V noci ho potom propustili a on musel jít 16 kilometrů pěšky domů. Druhé zatčení v listopadu 1951 bylo horší. Začalo zabavování věcí. Koncem prosince byl soud, kdy byl tatínek odsouzen za sabotáž na 18 měsíců. Původně mu hrozilo pět let, ale soud přihlédl k tomu, že byl slepý na jedno oko. Nejprve byl vězněn v Trutnově, poté strávil rok v Jáchymově. Veškerý majetek rodiny propadl státu. Pan František byl v té době v povinné osmiměsíční zemědělské škole v Jičíně, kam musel nastoupit jako syn nepřítele státu po ukončení základní školy. Bylo mu v té době necelých 16 let. Jeho sestra Naděžda (narozená v roce 1934) musela odejít ze střední zdravotnické školy a začala pracovat v Jičíně jako švadlena. V prosinci roku 1952 nařídil předseda národního výboru vystěhování rodiny do Ondrášova v okrese Bruntál, kde měli všichni pracovat na státním statku. Bylo sem vystěhováno mnoho rodin s podobným osudem. V květnu 1953 sem přijel i propuštěný tatínek pana Brože. Rodina zde zůstala několik let. Pan František se po čase oženil a usadil se i se svou ženou ve Strukově, asi třicet kilometrů od Ondrášova. Postavili zde dům a rodiče se časem přestěhovali za nimi. Tatínek pana Brože zemřel v roce 1983, maminka v roce 1999. Když začaly rehabilitace, všichni věřili, že se majetek rodině okamžitě vrátí, ale nebylo to tak jednoduché. Hlavní budova statku ve Slavhosticích byla stržena na počátku devadesátých let. V době, kdy bylo jasné, že se majetek bude vracet původním majitelům. Sestra pana Františka se vrátila i s rodinou své dcery do Slavhostic, kde žije ve zrekonstruované budově, kde byly původně sýpky a vejminek. Na polích rodiny nyní hospodaří soukromý zemědělec pan Lemberk. O hlavním protagonistovi a jeho rodině: Otec pana Františka byl progresivním sedlákem ve Slavhosticích na Jičínsku. V roce 1948 odmítl vstoupit do jednotného zemědělského družstva. V rámci třídního boje byl odsouzen v roce 1951 za sabotáž na 18 měsíců vězení (původně dostal 5 let). Majetek rodiny propadl státu. František musel po ukončení základní školy povinně docházet na zemědělskou školu v Jičíně. Jeho sestra musela opustit střední školu a živila se jako švadlena. V roce 1952 byla rodina vystěhována do Ondrášova na severní Moravě, kde všichni byli nuceni pracovat na státním statku. Od roku 1953 tu s nimi byl i tatínek. Pan František se oženil a usadil se ve Strukově, 30 kilometrů od Ondrášova. Postavil zde dům, též rodiče se sem přestěhovali. Po komplikované restituci rodinného majetku v 90. letech se sestra Naďa spolu s rodinou své dcery vrátila do Slavhostic, kde žije ve zrekonstruované budově – dřívějším výměnku a sýpkách. Na rodinných polích nyní hospodaří soukromý zemědělec. V současné době je pan František v důchodu. Žije se svou ženou a prostřední ze tří dcer v rodinném domku ve Strukově, u kterého má velkou zahradu. Má jednu vnučku. To, že nemá syna, byla jedna z příčin, proč se po navrácení majetku nechtěl vrátit k sedlačení. Neměl by komu svůj statek předat: kontinuita předávání lásky k půdě z otce na syna byla v padesátých letech narušena … U svého domku má pan František vekou zahradu, kde si pěstuje ovoce a zeleninu. Práce pod širým nebem na rodné hroudě je jeho osudem i naprostou přirozeností. Režisérka Markéta Černá, studentka scénáristiky na FAMU, o hlavním protagonistovi: Pan František zdědil mnohé po svém otci: je rázný, energický, nebojí se mluvit na kameru. Sám se přihlásil na výzvu České televize, která hledala do cyklu „Děti 50. let“ syny politických vězňů 50. let. Chtěl sdělit svůj příběh, aby se na totalitní režim nezapomnělo, aby se už neopakoval… František je racionální, nedává najevo své emoce, ale v žádném případě není pesimista jako řada lidí jeho věku. Velmi dobře a rychle řídí vůz, snadno používá internet. Sám se nabídl, že přemluví k natáčení i svou sestru Naděždu, ale i pana Lemberka. Sám dával různé návrhy, co a kde bychom mohli točit, byl vlastně takovým „asistentem režie“. Je velká škoda, že tento přirozeně vůdčí typ, v mládí budoucí dědic statku, se musel celý život živit jako traktorista nebo řidič z povolání… Jeho přirozený potenciál řídit a organizovat lidi tak zůstal nevyužit… Na konkrétním případě pana Brože a jeho sestry Naděždy Pazourové náš dokument pojednává o likvidaci sedláků v 50. letech v Československu a jejich vyhánění z půdy, kde po generace hospodařili. Ve filmu sledujeme nedobrovolnou životní pouť pana Brože a celé jeho rodiny z východních Čech na sever Moravy a zpět. Odtud i název dokumentu „Škatulata, hejbejte se!“, který neznamená jen dětskou hru, kterou kdysi hráli malí sourozenci Brožovi v rodných Slavhosticích, ale připomíná i manipulaci s lidmi a vystěhovávání celých rodin z jejich rodných domovů a rodinných majetků… Snímek se snaží upozornit i na současnou situaci v zemědělství v České republice, která má do idyly daleko. Restituce neproběhly tak, jak měly, z jednotných zemědělských družstev se staly akciové společnosti, které se několikrát přejmenovaly, aby nemusely vyplácet finanční náhrady… Pan Lemberk, který má ve Slavhosticích pronajaté vrácené polnosti a lesy rodiny Brožových, je ochoten o problému otevřeně mluvit. Minulost tedy přímo ovlivňuje současnost: dědictví 50. let si stále neseme s sebou…