Všetko je inak: Vladimír Balko

Dokument o Vladimíru Balkovi je portrétem čestného, věřícího a duchaplného člověka, který zasvětil svůj život hledání pravdy. Jde o filmový dialog mezi minulostí poválečného období na Slovensku a současnou situací ve Slovenské republice. Otec Vladimíra, Dr. Ján Balko, vystudoval práva. Pracoval jako hlavní tajemník Obchodní a průmyslové komory v Banské Bystrici, byl členem výboru Hlinkovy slovenské lidové strany. Za 2. světové války se angažoval v interpelaci proti transportům Židů, zasloužil se o záchranu prominentů Slovenského národního povstání a podílel se na propuštění dvěstěpadesáti zajatých vojáků. V prosinci 1948 byl odsouzen v procesu proti členům Státní rady na tři roky vězení a ke ztrátě občanských práv, předtím byl rok v domácím vězení. Poté pracoval jako ekonom i jako pomocný topič. Vladimír Balko se narodil ve vesnici Dolná Ždaňa na středním Slovensku. Zde jsme se tázali místních obyvatel, proč odmítli uctít památku svého rodáka Dr. Jána Balka a neumístili zde jeho pamětní desku… Vedle vlastního vyprávění pana Vladimíra o jeho životě, a též i o jeho dlouhodobém pobytu v PTP (Pomocných tankových praporech), užíváme v dokumentu rodinné filmové archivy, které natočil jeho otec. Dr. Ján Balko též napsal o svých dětech pohádky, ze kterých vzniklo rozhlasové pásmo pro Slovenský rozhlas. Ve filmu jsme užili několik ukázek z tohoto pásma, abychom lépe dokreslili hezké vztahy v jejich rodině. Otec Vladimíra byl nazýván „bývalým člověkem“ (tak označovali na Slovensku občany, se kterými byly vedeny v 50. letech procesy). Z toho důvodu nemohl pan Vladimír studovat práva a mohl se stát (po velkém úsilí) promovaným fyzikem na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, tento titul mu však byl stejně na více let odebrán. Po vysoké škole pracoval opět jako dělník. a poté jako programátor v několika podnicích. Vždy však zastával podřadnější zaměstnání, i když hovořil několika jazyky. Vladimír se oženil ve 35 letech, nyní je již vdovcem, má dva syny a tři vnoučata. Pana Vladimíra celoživotně ovlivnila otcova osobnost i jeho politická minulost. Po smrti tatínka vydal jeho vzpomínky. Po revoluci v roce 1989 byl též na chvíli politicky činný, psal do novin a aktivně sa vyjadřoval k veřejným záležitostem na Slovensku. O hlavním protagonistovi: Otec Vladimíra, Ján Balko se narodil v roce 1901. Pocházel z chudé rodiny, avšak podařilo se mu vystudovat práva. Do roku 1938 byl hlavním tajemníkem Obchodní a průmyslové komory v Banské Bystrici a členem výkonného výboru Hlinkovy slovenské lidové strany. V roce 1938 se stal předsedou prezidia tehdy vznikajícího Ministerstva hospodářství. Odmítl stát se viceguvernérem Slovenské národní banky. V roce 1942 přednesl interpelaci a protest proti transportům Židů ze Slovenska. V roce 1943 byl spoluiniciátorem a právním redaktorem Pastýřského listu slovenských biskupů proti transportům Židů. Po potlačení Slovenského národního povstání v prosinci 1944 se zasloužil o záchranu deseti prominentů povstání, které chtělo popravit německé vedení. Na přelomu roku 1944 – 1945 se podílel na propuštění 250 zajatých a raněných vojáků. Po 2. světové válce skončil JUDr. Ján Balko ve vězení: nejprve byl od roku 1947 jeden rok v domácím vězení a v prosinci roku 1948 ho Národní soud v procesu proti členům Státní rady odsoudil na tři roky ztráty občanských práv. Maminka, která byla celý život v domácnosti, byla velmi silná žena a veškerý tlak, který byl vyvíjen na jejich rodinu, snášela statečně; perfektně vařila a pekla. Otec pracoval po návratu z vězení jako ekonom v Hliníku nad Hronom. Když odcházel do penze, byl pomocným topičem. Zemřel v roce 1992, maminka v roce 1998 v 91 letech. Vladimír Balko se narodil v roce 1931. V době uvěznění otce bylo Vladimírovi 17 let. I přes veškeré problémy ukončil studia na gymnáziu, ale pak musel pracovat na dva roky ve výrobě jako dělník. Dále již studovat nemohl. Povinnou vojenskou službu vykonával 28 měsíců u Pomocného tankového praporu. Po návratu z PTP mu bylo umožněno vystudovat Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a stal se přírodovědcem s titulem promovaný fyzik, který však musel v den závěrečných státních zkoušek odevzdat. Po vysoké škole pracoval opět jako dělník v Doprastavu a poté v rekreačních službách Bratislavy. Vysokoškolský diplom mu byl nakonec vrácen. Dále pracoval jako programátor nejprve v Hydrostavu, pak v dalších podnicích. Vždy však zastával podřadnější zaměstnání, i když hovořil anglicky, německy a rusky. Vladimír se oženil ve 35 letech. V současné době je vdovec, má dva syny a těší se ze tří vnoučat… Režisérka Viktória Dzurenková, studentka hrané režie FAMU, o hlavním protagonistovi: „Komunismus definitivně udělal z desatera trhací kalendář. My máme zničenou duši národa.“ Vladimír Balko Dr. Ján Balko i jeho syn Vladimír si prošli v době komunismu nelehkými momenty, souvisejícími především s politickou minulostí Jána, nikdy však neztratili smysl pro pravdomluvnost, víru v lidskost a touhu konat dobro. Až do současnosti na ně padá stín odsouzení. Tento dokument je portrétem Vladimíra Balka, syna věrného svému otci, kterého velmi ovlivnila otcova osobnost a který zasvětil svůj život hledání pravdy a obhajobě jména a skutků svého otce. Na pánu Vladimírovi je mi velmi sympatické a blízké, že dokáže mluvit o vážných věcech s nadhledem a spíše s humorem než se zbytečnou sebelítostí... „Já se pokouším mluvit upřímně. Víte, co platí? Řekni někomu pravdu do očí a hubu Ti rozbijou…“ Vladimír Balko