Spravedlnost hledejte u Pána Boha

Markéta Čermínová má dva domovy, v Praze a Slatině, vesničce napůl cesty mezi Prahou a Plzní. Na venkově strávila značnou část dětství a dodnes se tam na chalupu ráda vrací, v Praze se věnuje soudcovské kariéře. Až donedávna se starala o tatínka, který zemřel ke konci natáčení filmu v 92 letech. Rozhovory mezi ní a jejím otcem tvoří páteř tohoto dokumentu. Vztah paní Markéty k rodičům byl totiž mimořádně silný, na dnešní dobu až neuvěřitelně. Zatímco na chalupě ve Slatině cítíme pohodu a lásku, se kterou bylo toto místo postaveno, v Praze se žije jinak, hektičtěji. Ale i zde jsou místa, kam chodí paní Markéta v klidu rozjímat, Kostel svatého Antonína na Strossmayerově náměstí, kde před lety kázal pan farář Alois Kánský, rodinný přítel Čermínových nebo zahrada u Boromejek, kam chodila navštěvovat tatínka. Dokument představí paní Markétu ve dvou rolích: doktorka Čermínová soudkyně, versus Markéta, dcera a nositelka odkazu tatínka JUDr. Jakuba Čermína. TISKOVÁ ZPRÁVA: Film o „nejmladším Dítěti 50. let“, které nedávno oslavilo čtyřicátiny. Paní doktorka Markéta Čermínová se narodila roku 1968, poté, co se její tatínek vrátil z vězení. Po jeho vzoru vystudovala práva a nyní působí jako soudkyně odvolacího soudu na Městském soudu v Praze. Její tatínek JUDr. Jakub Čermín, bývalý předseda Svazu bojovníků za svobodu, vězněný pro své postoje za nacismu i komunismu, zemřel teprve nedávno. Dokument zachycuje jeho poslední výpověď. Právě odlišnost, kterou paní Markéta v dětství jako dcera politického vězně pociťovala, se stalo tím, co motivovalo autorky k natočení jejího příběhu. INFORMACE O DCEŘI: JUDr. Markéta Čermínová se narodila roku 1968 v Praze jako dcera politického vězně JUDr. Jakuba Čermína. Po maturitě na gymnáziu vystudovala právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V současné době působí jako soudkyně na Městském soudu v Praze. Vzhledem k tomu, že se narodila až po návratu otce z vězení, je paní Markéta nejmladší z „Dcer 50. let“. Otci bylo tehdy 52 let, matce přes 40 let. V mnoha ohledech se proto osud paní Markéty vymyká osudu ostatních „Dcer“. Nezažila represe 50. let, ani otcovu nepřítomnost v rodině. Právě naopak, otec se jí celé dětství jako jedinému dítěti plně věnoval. Přesto i ona v sobě nese otisk dob minulých, i když jiným způsobem než ostatní „Dcery“. Není tomu dlouho, co její tatínek, o kterého se starala, zemřel. Péče o otce ji ale nezabránila se i nadále věnovat náročnému povolání soudkyně. Ze svých ideálů, které viděla doma, není ochotna slevit. Manželství svých rodičů založené na křesťanské víře, díky němuž prožila krásné dětství, považuje za ideál, který se jí samotné prozatím nepodařilo zrealizovat. Je svobodná a hledá obdobný vztah. Není však proto nijak zatrpklá či skeptická a sama se označuje za velmi racionální osobu. Ve svém profesním prostředí je pak paní Markéta považována za potížistku, říká si „rebelka v justici“. Své názory na současný stav české justice i celé společnost se nebojí otevřeně vyslovit. Stejně tak jako její tatínek, i ona se cítí jako „homo politicus“. Dokud byl otec ještě politicky aktivní, doprovázela ho místo matky, tehdy již v pokročilém věku, na různé společenské a politické akce, a to často k nelibosti svých kolegů. I ona je totiž, stejně jako býval její otec, nespokojená a zklamaná ze současného stavu a vývoje české politické scény i celé společnosti. Paní Markéta je velmi energická, temperamentní a atraktivní žena. Výborně vypadá, vybraně se obléká, pečuje o sebe. Skvěle argumentuje a dokáže obhájit své názory. Kdyby nepůsobila v justici, byla by pravděpodobně přímo politicky angažovaná. Poměry na české politické scéně ji ale odradily. Přesto však neváhá, tak jako kdysi její otec, otevřeně vyslovit své názory, občas i v denním tisku. Život paní Markéty by nebyl tím, čím je, bez víry v Boha – Čermínovi byli vždy věřící katolíci. Víra, láska a silná rodinná soudržnost jim pomohly překonat vše zlé, a to jak v minulosti za komunismu, tak i v „nekomunistické“současnosti. I proto sehrává důležité místo v rodinné historii pan farář Alois Kánský, velmi dobrý přítel jejího otce.