Jsem na zahradě

Dokumentární portrét ženy, jejíž otec byl v 50. letech minulého století z politických důvodů vězněn a mučen. Jde o stylizovanou rekonstrukci půlstoletí staré cyklistické výpravy hlavní hrdinky filmu, paní Věry Pavlovcové, do valdického kriminálu, kam jela navštívit svého tatínka. Během filmové cesty zarostlou rodinnou zahradou, skleníkem a podkrkonošskou krajinou, s odbočkami na hřbitově a atletickém stadionu, se otevírá minulost a zjevují se duchové totality, v čele s prvním dělnickým prezidentem Klementem Gottwaldem, jeho chotí Martou a vnučkou Batul. Formálně jde též o pokus navázat dialog mezi současností digitálního obrazu a pamětí archivních filmových zpravodajských týdeníků. TISKOVÁ ZPRÁVA: Jako studenta FAMU mě oslovila producentka Zuzana Dražilová s nabídkou natáčet film s tematikou dcer politických vězňů 50. let. Měl jsem pak příležitost seznámit se s několika ženami, které mají s danou problematikou zkušenost. Bez velkého váhání jsem si pro filmový portrét vybral paní Věru Pavlovcovou. A to kvůli jejímu smyslu pro tragikomický žánr, citu k přírodě a domovu (reprezentovanému její rodnou zahradou) a velkému hereckému nadání (nadhledu v přítomnosti před kamerou). Její příběh je do jisté míry typický, přístup k němu však krajně individuální. O DCEŘI: Paní Věra se narodila roku 1936 v Nové Pace v rodině zahradníka a švadleny. Její otec byl v roce 1950 zařazen do podskupiny Milady Horákové a ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu a podporu nelegální strany k 12 letům těžkého žaláře, ztrátě veškerého majetku a finanční pokutě 20 tisíc korun. Trest byl nakonec na žádost rodiny snížen na osm let a po odsezení poloviny trestu byl tatínek podmínečně propuštěn roku 1953. Částečně i díky věznění otce maminka paní Věry předčasně zestárla a v 56 letech zemřela na rakovinu. Tatínek, na jehož fyzickém i psychickém stavu se podepsaly roky veznění, zemřel roku 1988 po jednoduchém chirurgickém zákroku záhadnou smrtí. Paní Věra se vyučila mechanikem a později odmaturovala v Jičíně na Střední průmyslové škole, obor silnoproudá elektrotechnika. V současné době je ve starobním důchodu a žije se svým mužem střídavě v Hradci Králové a rodném městě, kde se angažuje v pobočce č. 41 Konfederace politických vězňů, jako zapisovatelka. Má tři děti, které vystudovaly vysokou školu, a sedm nadaných vnoučat.