Z prezidentské kuchyně

Snímek je prý natočen podle skutečného příběhu kuchařky Danièle Delpeuch, která byla jmenována osobní kuchařkou Françoise Mitterranda. Inu, i takové věci se dějí. Příběh je to však krásný a i krásně natočený. Možnost podívat se do zákulisí kuchyně francouzského Elysejského paláce není zase tak často. Hortens je obyčejná skromná žena v oboru kuchařství, která svému řemeslu rozumí a dokáže trefit strávníkovu chuť. A dostala možnost mít za takového strávníka samotného prezidenta. A že to není úkol zase až tak jednoduchý máme možnost vidět. I když si dokázala chytit prezidentovu přízeň, který dokonce přijde osobně potají do kuchyně, což je asi ta nejúsměvnější scéna, co kde a jak přeci za něj jen rozhodují jiní. A k tomu samozřejmě rivalita ostatních kuchařů. V tom je na příběhu lehčí dramatizace, ale opravdu jen poskrovnu. Byť to tu místy vypadá na konflikt, netlačí se v tomto na pilu a naopak se tomu nechává volný průběh. Svým způsobem se tak jedná o další běžný kuchařský film, kde se divák nemálo dozví o určitém jídle a jeho přípravě. Francouzský vkus převážně na pozornosti chuti a hlavně čerstvosti přísad je, jak je tu řečeno i samotným prezidentem, tradice kuchyně našich babiček. Taková a hlavně jednoduchá jídla vždy chutnají nejlépe. Snímek tedy pohladí a vytvoří velmi dobrý dojem.

Výborná kamera, tím bych začala, první záběr moře vám vezme dech, výborný střich, děj tak přirozeně plyne,že na konci řeknete ještě,hudba dotváří duši filmu i hlavní hrdinky , herecké obsazení nenásilné nikdo nevyčnívá, výborně nastavený zvuk,žádné útoky na city diváka,scénář ...a potom ty recepty:) ten film opravdu dokonalost sama, nemá chybu,nenašla jsem jí:)