Rekord

Naše televize se pustila opět odvážně na tenký led ztvárnění současnosti v televizním filmu Ján Štiavnický a režiséra Ján Gogál REKORD. Po nedávném neúspěchu brněnského Hnízdo ukázala naopak bratislavská nenáročná, prostá hra, že přímočarost a odvaha k tomu mluvit bez kudrlinek, se vyplácí. Příběh to byl takříkajíc všednodenní. Není tomu tak dávno, co se u nás různí „modernisté“ snažili o to, vydávat naši každodennost za něco, co líčí hlavně odcizenost člověka od druhých, co pitvá nějak až patologicky nejosobnější starůstky a problémy a vydává je za světoborné „senzace“. Nic takového v bratislavském Rekordu. Tady to byl pohled opravdu do normálního života normálních lidí – lze-li vůbec takového označení použít, protože každá postava tu byla odlišná, každá měla své psychologické zázemí, svou vlastní podobu. I úsměv měli ti mladí hoši každý jiný. Jistě lze mluvit o tom, že televizní film obsahoval jakous takous tezovitost. Jinak to však asi není ani možné, protože každý, když chce o něčem napsat příběh, musí mít nejdřív v hlavě myšlenku a záměr, jehož chce dosáhnout. Potud tedy teze. Jenomže Rekord právě překonal tuto základní tezovitost svou životností. Možná to je i zásluha režisérova, dokonce jistě to je jeho zásluha, a nesporně i zásluha herců v čele s jedinečným, věrohodným a dojímavě hlubokým výkonem Jozef Kroner v hlavní roli starého mistra, učitele nastupující směny mladých učňů. Rekord je film ze současnosti, o mladých lidech, jak vypadají i jací pod tou slupkou skutečně jsou. Je to film o mnoha, přemnoha problémech, které nás denně tlačí. Neřeší je, to není úkolem umění. Ale dává nám pohlédnout do života a jeho pohled je lidský, hřejivý, optimistický a hluboký. Skromný pokus slovenských umělců přinesl větší ovoce, než bylo možné očekávat. Ovoce, jež budeme, doufejme, sklízet v televizních programech čím dál častěji. Kdo má čisté srdce, kdo nevidí ve všem hned frázi a tezovitost, kdo se dovede oddat skutečně lidskému pohledu, kdo dovede spoluprocítit starosti druhých, ten takový film, jako byl Rekord, nemůže než přivítat. Aby mi bylo správně rozuměno, nemyslím si, že by to byl nějaký historický mezník v práci naší televize, nemyslím si, že by to bylo veledílo, nad něž si nelze představit zdařilejší. Ale byl to doušek vody čisté, kus dobrého, zdravého chleba dramatické tvorby. A v tom, v oné nelíčenosti a pravdivosti, v oné prostotě a jednoduché upřímnosti spočívá velké okouzlivé kouzlo tohoto dílka. KLIMENT, Jan. [i]Rekord v mnoha smyslech[/i]. Rudé právo. 1973, roč. 53, č. 214 [8. září], s. 5. [upraveno]