Cosi je ve vzduchu

Ve svém částečně autobiografickém snímku Cosi je ve vzduchu navazuje Olivier Assayas na svůj druhý celovečerní film L’eau froid (1994, Chladné vody) a vzpomíná na dobu po bouřlivém jaru roku 1968; proto také originální název zní Après mai (Po Květnu). Autor přiznává, že svým vzpomínkám příliš nedůvěřoval a spíše se snažil o zachycení tehdejší atmosféry a o načrtnutí kolektivního portrétu. – Radikálně smýšlející gymnazisté Gilles, Alain, Christine a Jean-Pierre při vylepování letáků zraní jednoho hlídače. Muž naštěstí nezemře, ale jim hrozí soud. Vydají se tedy na prázdniny s o něco staršími levicovými filmaři za dělníky do Itálie. Jen Jean-Pierre zůstane doma. Na této „iniciační“ cestě se každý z trojice snaží nalézt sama sebe, své poslání i svou lásku. Gilles i Alain touží být umělci, ale zároveň žádný z nich nechce dospět. Zároveň rodiče studentů jako by ve filmu existovali pouze zprostředkovaně. – V roztěkaném mozaikovitém vyprávění je vše, čím byla podle tvůrců doba typická: idealismus, nesmiřitelnost, rozpolcenost, neukotvenost a naivita hlavních postav, vyhrocený marxismus i hnutí hippies včetně sexu a drog a nakonec i rezignace a přijetí reality dospívání. Výjimkou je bohémská postava Gillesovy umělecky založené milenky Laure. Jenže angažovaní protagonisté působí poněkud mdle a vhled do poměrů ve Francii na počátku sedmdesátých let může být pro diváka neznalého souvislostí nepřehledný. - Snímek je věnován scenáristovi a režiséru Laurentu Perrinovi (1955–2012). -kat-, Filmový přehled 2013/12