Fetka

Uvěřitelné příběhy dávají naději. Proto lidé mají tak rádi příběhy se šťastným koncem. A nemusí to být ani velké umění nebo rozervané drama, jako příběh Zuzky, jednadvacetileté studentky vysoké školy, nadějné a talentované jediné dcery úspěšných rodičů, která se po předávkování heroinem a napadení neznámým mužem dostává na detox. Po 14 dnech na detoxu dobrovolně nastoupí na terapii, ale nespolupracuje. „Někdy se lidi přijdou jen schovat, aby se zachránili. Nakonec rozumný člověk, když na něj prší, se přece jde schovat, hrdina jde bouřkou. Na Zuzaně je vidět, že chce léčbou projít nepoznamenaná, dělat co nejmíň, přečkat. v úkrytu,“ glosuje nejen tuhle situaci terapeut Jan Jílek. Nejen ve chvílích ambulantní i skupinové terapie se Zuzkou, ale i v terapii s jejími rodiči se dozvídáme ve dvou paralelně se odvíjejících liniích a na základě poodhalování chování a jednání členů rodiny střípky z příběhu o závislosti a spoluzávislosti. Nahlíženo očima rodičů a závislé dcery – sledujeme pokaždé jiné představy o osobách samotných i o těch druhých, i když jde o tentýž příběh, příběh nesplněných ambicí a velkého očekávání na straně jedné a příběh strachu, zklamání, zašlapaného ega i boje o své místo na slunci, o své radosti a naplnění na straně druhé. Rodiče většinou nevěří, když zjistí, že se jejich dítě potýká se závislostí. Popírají problém, tváří se, že není, nebo hledají ujištění a naději, že to není tak hrozné. Ale předávkovaný v Bohnicích nikdo náhodou neskončí. Zuzana začala experimentovat s drogami, aby si dokázala svou nezávislost na mamince, která ji vedla k vznešeným věcem. Nakonec si nejen díky terapii, ale i díky netradičnímu zásahu terapeuta uvědomila, že se chce ze závislosti vymanit a žít t podle svého.