Od drog k buddhismu

Jaroslav Dušek nám zprostředkuje cestu psychologa, terapeuta a vysokoškolského učitele Petra Knotka a rockera Dana Horyny, zpěváka skupiny Vitacit, který bral tvrdé drogy s přestávkami téměř 27 let. Jaroslav Dušek Petra Knotka alias Pjéra Lašéze dobře zná, vystupuje s ním. V současnosti se Pjér věnuje svým klientům, mnohým drogově závislým, příznačně ve věži, inspirován Bollingenskou věží psychoanalytika Carla Gustava Junga, z jehož psychoanalýzy vychází, ale k léčbě klientů používá i neortodoxní metody. Proto k němu chodí spíš „duchovní hledači“. Domnívá se, že podáváním psychofarmak a kasárenským režimem se závislost na drogách nevyřeší, že pro člověka je důležitá přítomnost vnitřního řádu. Kdo jej má v sobě, úplně nezvlčí. Koho naplňuje jeho práce, má vyřešené základní mezilidské vztahy a žije srovnaný sám se sebou, se těžko stane závislým narkomanem. Pjér však má za to, že celá společnost je závislá. Lidé bývají závislí na svém autě, jídle, cukru, pivu či cigaretách. Ale závislost na drogách vzniká jinak. A má fatální důsledky, narkoman se ocitne v začarovaném kruhu. V něm se ocitl i zpěvák Danny „Zeppelin“ Horyna. Býval osamělý rváč, který se nechtěl ani neuměl zařadit, toužil po svobodě. Přiznává, že v jeho životě byla katalyzátorem pádů i vzestupů vlastní slabost. Na počátku 70. let miloval hippies a rock, studoval na umělecké škole a vrcholově běhal. Pak mu dal výrobce pervitinu drogu ochutnat. A zanedlouho se dostal mezi vařiče pervitinu. Drogy stály za rozvodem, odloučením od dcery, pocity zmaru, opuštěním nové rodiny i pokusy o sebevraždu. Nakonec zvolil léčbu v Červeném Dvoře, aby se naučil mít radost ze života. Pomohlo mu taiči, jóga, knihy mystiků, naučil se meditovat, ale bez odborné pomoci by abstinovat nevydržel. Našel a praktikuje tibetské učení dzogčchen a díky meditacím dosahuje svobody, díky soucítění přijímá sebe sama i ostatní. Hraje na bubny a etnické nástroje a to, že nyní pracuje v pomáhající profesi, dává jeho životu smysl.