Pieta

No jestli filmové umění spočívá ve zbytečně dlouhé kameře, pak nemám nic proti. A máte li rádi záběry typu osoba osoba a do toho dlouhé rozhovory, budete velkou část filmu ve svém živlu. Zato já koukal do stropu a počítal čas do konce. Já prostě na tyhlety rádoby „psychotrháky“ holt nějak nejsem. No, když pominu, zda je možné vybudovat si za tak krátkou dobu vztah k „matce“, abych pak pro tento udělal cokoli, nemá film vlastně co jiného ke sdělení, než naprostou prázdnotu duše. I ta moje zůstala na konci prázdná, ale zase jsem byl rád, že je konec. Budiž uděleno plus za morální aspekt filmu, ale to je vše a podruhé ani omylem. 2015021410004/10252

Další filmový zážitek od Kim Ki-duka. Jeho filmy mám v oblibě a vždycky mi tak nějak uvíznou v paměti. Jeho snímky mají vždy skvěle promyšlený příběh a mystery atmosféru. Pieta je trochu jiná, sledujeme příběh krutého lichváře (ikdyž jak se ukáže i on má srdce, ale zjistí to bohužel až moc pozdě) a ženy tvrdící, že je jeho matkou. Jestli jí skutečně je, Vám neprozradím... Film je opravdu drsnou výpovědí zadlužené korejské spodiny v kapitalistickém státě. Nechybí tu silné emoce, bolest, násilí, láska, hněv ,soucit, pomsta, ale hlavně odpuštění. A jak to tak u Kima bývá, zavěrečné rozuzlení je šokující a velmi smutné. Za mě 80%