Bez doteku

Zcela mimořádně souhlasím v některých věcech s panem Bartoškem. Zásadní slabinou filmu je nesrozumitelný scénář, zatěžkaný navíc mimořádně kostrbatými a pseudofilozofujícími monology či dialogy. Tohle by byl skvělý film, nebýt těch naprosto zbytečných kliček. Mělo to být podáno jako jednolitý celek. Takto jsem se v ději občas na chvíli ztratil. Je to velká škoda, protože zpracovávaná látka měla rozhodně navíc.

Jako mě Ondřej Malý málem stáhnul s sebou pod hladinu v Poutech, tak i tady se na mě nepěkně vyřádil. A nebylo to nějak nevinně, bez doteku – naopak mi svou zkušenou prackou hrábnul přímo do rozkroku. Ale ty ostatní dialogy ve filmu, to fakt bolelo... A to jsem (i když to jindy nedělám) před tím narychlo zhltl pár recenzí, takže už jsem na to šel s odhodláním dialogy moc neřešit. Dát to bez téhle průpravy, normálně bych z toho po dvaceti minutách odešel. Film poskládaný z působivých klipů, secvaknutých k sobě kancelářskými svorkami hrozných pindů, to bůhvíjaký zážitek opravdu nezaručuje. O nějakém dojení citů ani nemluvě. Ale už jen kvůli tomu bordelpapá, jakého si s gustem střihnul Ondřej Malý, to přece jen stojí za vidění. Jsem kvůli tomu poživačnýmu panchartovi málem zase začal kouřit... Křivák jeden božskej!