Hra na lásku

[i]„Zajímá mne, proč nejsme sami sebou, proč jsme falešní i v nejintimnějších sférách, proč jsme se odnaučili myslet přímočaře a stále méně důvěřovat citu,“[/i] to jsou slova bulharského režiséra Januše Vazova, která vyslovil v souvislosti s filmem [i]Hra na lásku.[/i] Téma emocionálních rozporů mladého člověka, jeho upřímnosti a přetvářky, s nimiž se staví ke své lásce, je podtrženo prostředím divadelního světa, herců i rušného zákulisí. Film se tak dotýká v bezprostředním náhledu i problematiky herecké profese, neuspokojené ctižádosti i zklamání, které provázejí hlavního hrdinu – nadaného, ale nevyrovnaného herce oblastního divadla. Lehkomyslný Ljubo se díky telefonnímu omylu seznámí s dívkou, která ho svým hlasem zaujme. Díky dalším telefonickým rozhovorům vzniká mezi oběma křehký citový vztah, ústící ovšem do nečekaných komplikací, zaviněných především nerozhodným postojem mladého herce. Ten najednou poznává smysl základních lidských hodnot a musí se s tím – za cenu značných obětí – vyrovnávat. Filmový přehled 10/1980