Touha

[b]Velké lidské city na malé brandenburské vsi - to je téma druhého (a zatím posledního) hraného filmu režisérky Valesky Grisebachové, která v něm vypráví o krocích, jež už nelze vzít zpátky. Autentický snímek s přesně vybranými neherci je jakousi dokumentárně realistickou odnoží Berlínské školy.[/b] Režisérka Valeska Grisebachová tvrdí, že ji zajímají věci všednodenní a obyčejné. Narodila se před sedmačtyřiceti lety v Brémách, a přestože vyrůstala v Berlíně, film vystudovala ve Vídni. Netají se tím, že cítí spřízněnost s filmy režisérů Thomase Arslana, Maren Adeové či Angely Schanelecové. Její druhý celovečerní hraný snímek Touha má jisté spojitosti zejména s Arslanovým dramatem Prázdniny (2007), který je rovněž uváděn na letošní LFŠ. Snímek, který měl premiéru na Berlinale, zároveň odkazuje na kanonický příběh Romea a Julie. Jeho hlavním protagonistou je zámečník a dobrovolný hasič Markus, jenž pochází z malé brandenburské vesničky Zühlen. Přestože má rád svoji ženu, zamiluje se do servírky, se kterou se seznámí během hasičského školení v jiném městě. Dokumentárně realistická poetika filmu těží z kontrastu silných vnitřních pohnutek a všedního obalu každodennosti. Valeska Grisebachová se tak ocitá na opačném pólu zkoumání člověka než například subverzivní rakouský režisér Ulrich Seidl. Sociální témata a rozdíly mezi venkovem a městem autorku nezajímají. Její režie se plně soustředí na příběh a na jeho protagonisty, které - navzdory jejich dosti nemoderní vizáži, venkovské „obyčejnosti" i občasné grotesknosti v jejich chování - nechává snímat bez sebemenší ironie. Přípravy filmu Touha zahrnovaly neobvyklý casting (ne)herců, který probíhal mimo jiné v berlínském nákupním centru. Hlavní představitele svého dramatu režisérka našla na soutěži dobrovolných hasičů (Andreas Müller, představitel Markuse, je automechanik), respektive v restauraci, do níž chodila a kde pracovala Anett Dornbuschová, budoucí představitelka servírky Rose. Snímek, v němž nezazní žádná původní hudba, využívá několika německých i světových tanečních hitů (Eisbär, Crying at the Discotheque, Dragoste din tei aj.), které komentují děj a korespondují se zvoleným prostředím. Skladbu Feel, kterou nazpíval Robbie Williams, Valeska Grisebachová využívá podobným způsobem jako finský režisér Aku Louhimies ve filmu Odhalený přístav (Vuosaari, 2012). Pavel Sladký Letní filmová škola Uherské Hradiště 2015