Mykoin PH 510

POZOR, SPOILER Je druhá světová válka a v krytu sedí zaměstnanci laboratoří. Jsou zde asistent Petřina, doktor Knobloch, Alena Hoffmanová, vedoucí inženýr Hrouda a dokonce i ředitel Čermák. Je to právě Petřina, kdo se dočte v novinách o objevu penicilínu. On sám se domnívá, že by mohli začít výzkum tohoto léku a snad jej i vyrábět. Začíná kolem toho běhat, ale naráží na nezájem a strach. Ovšem jednou se přijde na to, že to lze zakrýt vojenským výzkumem o potravinách. A už se věší cedule s nápisem „Biopharma“. Petřina se vrhá na výzkum a věnuje se všemu i mimo vzorky, za což je mu také vynadáno. Přichází sem na kontrolu Mahler z Vídně. Nepozná, oč zde jde, především a hlavně díky „okecávání“ vědců. Ti mají stále potíže a požadovanou látku ne a ne objevit. Až jednoho dne je nalezena. Tedy Fleming – účinný kmen penicilínu. Ale to ještě neznamená vítězství. Ještě je třeba jej izolovat. Ale jakýkoli postup látku ničí. Problému se tedy ujímá sám Hrouda a dokáže to. Penicilin je objeven. Jenže aby nepřišel do nesprávných rukou, musí se to skrývat. Třeba i vymyslet nový název. Ale při pokusech na myších se nic nedaří. Látka neléčí. Alespoň to tak zpočátku vypadá. Ale pak… V prosinci 1944 je v nemocnici Karla Vránová. Sem byl tajně dovezen lék, který myškám pomohl. Ale jak to bude s člověkem, to se neví. Karla bude první. A vyjde to. Už se slaví. Ale válka stále trvá a lék je třeba utajit. Jenže pak Vránová umírá a důvod je nejasný. Navíc je zde další kontrola. O léku něco tuší, ale nic neví jistě. Sedmiletá Mařenka Závadová má zánět mozkových blan, tehdy smrtelnou nemoc. Pokud ji někdo přežil, měl následky. A ta je léčena Mykoinem. Je duben roku čtyřicet pět. Mařenka potřebuje více Mykoinu. A tisíciletá říše se pomaličku začíná hroutit. Vědce i lékaře však více zajímá osud malé Mařenky…