Mzda strachu

Tomuhle bijáku se prostě nedá vůbec nic vytknout. To je podle mého mínění to pravé dobrodružné drama opřené o silný příběh, dobře napsaný scénář, výborné herce a špičkovou práci kamery. Nepotřebuje to žádné berličky v podobě pompézní výpravy, digi technologií, počítačových animací, 3D a já nevím čeho ještě. Na dvě a půl hodiny vás to přitluče k tomu na čem při sledování sedíte a prostě vás to vcucne! Yves Montand, Charles Vanel, Peter van Eyck a další vám to svými výkony naservírují tak, že vás nenechají vydechnout a vůbec vám nepřijde na mysl jak je ten film hodně dlouhý. Tenhle film by se mi určitě vešel mezi 30 nejlepších jaké jsem kdy viděl.

Film jsem vidět před pár lety a můžu říci, že za ty roky neztratil svůj potenciál příběhu.Je to stále napínavý a Yves Montand je stále vynikající.A možná, že i plus pro film je,že je černobílý. Totiž ten novější a barevný mě nebere.

Krystalicky čisté drama. Napětí se mění v trvalou hodnotu a divák nemá možnost si vydechnout. Strach a neklid drtí neustále diváka bez zvolnění tempa. Film je v mnohém předchůdcem obdobných dramatických filmových snímků. Na svou dobu jsou zde k vidění mimořádné herecké výkony, včetně podrobně propracovaných postav.

Patří mezi 501 filmů, které musíte vidět. Čtveřice dobrodruhů (spíš tedy ztroskotanců) se vydává na nebezpečnou cestu rovníkovou Amerikou náklaďákem plným nitroglycerinu. Abych pravdu řekl, námět mě ze začátku moc nenadchl a bral jsem vše s velkým odstupem. Režisér se však ukázal přímo jako génius a dokázal příběh vygradovat do takových výšin, že mu dnešní filmaři musí právem závidět. Z hlavních hrdinů se nenajde snad jediný, který by mohl být sympatický a kterému by divák mohl fandit. Drží si tedy od nich odstup a na vše se dívá spíš zpovzdálí, což ale v konečném důsledku zvyšuje celkové napětí a očekávání úspěšného či neúspěšného konce. Mario, hlavní hrdina, po jehož jméně jsem zvolil svůj nick, je prvotřídním parchantem, kterého každý zatracuje. A přesto se najde jedna krásná slečna, která se do něj zamiluje. Jelikož gauneři drží pospolu, spojí se i on s tím největším bídákem, kterému od začátku přejete jen to nejhorší. Americký remake z roku 1977 jsem neviděl, ale jelikož Le Salaire de la peur se už nic vyrovnat nemůže, asi ho ze svého hledáčku i vynechám...