Lásky čas

Pomalu plynoucí příběh, který se letmo otře o sci-fi zápletku. Nic akčního, nic zvratuplného, hlavní hrdina ze začátku nemastný, neslaný, pak se celkem vyklube. Poměrně dlouhá stopáž, ale příjemně u toho ubíhá čas.

Kdo by si někdy nepřál vrátit čas a udělat něco lépe. Tim takovou možnost má. Když se dostane na práh své dospělosti, otec mu prozradí rodinné tajemství. Vlastní totiž skříň, ve které se mohou vrátit v čase. Co to znamená musí být každému jasné. A když se objeví krásná a sympatická Mary, to by v tom musel být čert, aby se to prostě nepovedlo. A tak tu máme další snímek o dobývání dívčího srdce nesmělým mladíkem s možností cestovat v čase a napravit svůj osud. Snímek je to v jádru hřejivý a dobrosrdečný a v rámci žánru skutečně romantický. Sentimentálnost je autentická a občas v jádru složitější, ale ve svém smyslu efektní. Úsměvnost nad činy Tima je zcela v souladu s přirozeností a typickým nesmělým chováním. V jistém jádru schématu příběhu si zde autoři pohrávají s fantastičností, ale dějově to nejen funguje, ale hlavně to pobaví a zanechá příjemný romantický filmový zážitek.

Jo! Zjevně na mě začínají platit laciné cajdáky, aneb moje filmová pokleslost dostoupila svého vrcholu, aneb když zklame všechno, ještě je tu britská romantická komedie a evidentně i já jednou za čas potřebuju podrbat. Takže díky, Curtisi... za zatemněnou seznamku pro všechny zoufale nezadané... za první cestování v čase, ve kterém jsem byla schopná se orientovat, i když je to pořád jeden velký nesmysl... za kouzelné bonmoty tragéda Toma Hollandera... za svatební vichr a déšť v nádherné kombinaci se štěstím... za dvojité prožívání stejného dne... za milou společnost Rachel McAdams i snesitelnost Gleesona... prostě - za zážitek s minimem výtek. My, co nedědíme rodovou schopnost chodit cíleně štěstí naproti, nemusíme zoufat, s jednou vrácenou událostí bychom se mohli připravit o nějaké to trápení, zato získáváme vědomí, že právě pro to, co považujeme za nedokonalost, nás někdo miluje... Jo, a Bill Nighy je takový můj britský filmový táta :-)

Jo, byl to slaďák. Bylo to i naivní (a docela dlouhý). Ale co naplat, mě se to zkrátka z nějakýho důvodu líbilo.