Čtyři děti a jeden otec IV

Podle mě nejlepší film ze série Čtyři děti a jeden otec. Natočit v současné době rodinný film na téma multikulturalismus, aby z toho ve výsledku nebylo laciné citové vyděračství nebo dokonce sluníčkářská agitka je pořádný kumšt a řekl bych, že tady se to Dánům docela povedlo. Film mě od počátku zaujal, nejspíš proto, že jak skandinávská, tak japonská kultura je mi sympatická a v tomto případě jde o skloubení obou. Bavil jsem se při různých nedorozuměních a nechtěných faux pas jak dánského, tak japonského otce. Chvílemi to sice nepatrně zabíhalo do kýčovitosti, ale v mezích snesitelnosti. Jediné, co nedokážu pobrat a přijde mi až přespříliš přehnané je scéna v ZOO, kdy ti dva malí kluci s holemi jako samurajové útočí na lva a skáčou jako na trampolíně. Tohle už bylo i na mě moc, proto nedám 7 *, i když v porovnání s ostatními filmy této série, kterým jsem dal po pěti by si tento o něco lepší hodnocení zasloužil, proto alespoň 6 * a přidám i v procentech. 65%